|
Kresby německých umělců 15. a 16. století jsou veřejnosti poprvé společně představeny v pražském paláci Kinských. Národní galerii zapůjčily exponáty Moravská galerie v Brně, Arcibiskupství olomoucké, Uměleckoprůmyslové museum, Památník národního písemnictví a Slezské muzeum v Opavě. Sbírky kreseb autorů německy mluvících zemí jsou nevelké a dnes rozptýlené v několika galeriích. Milovníci umění dávali přednost kresbě italské či nizozemské a německá zůstávala v jejich stínu. Přesto je současná přehlídka v paláci Kinských pozoruhodnou ukázkou umění kresby v období renesance. V 15. století se kresba stala samostatným uměleckým oborem (tj. nepředstavovala již jen přípravné skici pro monumentální díla). V té době bylo uměleckým centrem německého umění horní Porýní. Jeden z nejvýznamnějších umělců této oblasti, Martin Schongauer, ovlivnil svými pracemi a mnoha kopiemi svých děl, vytvořenými jinými nadanými umělci, další vývoj německé kresby a grafiky. Na "Krásného Martina", jak současníci Schongauerovi přezdívali, navazuje svou tvorbou norimberský Albrecht Dürer, nejvlivnější umělecká osobnost 16. století a představitel vrcholné renesance. Kresby Albrechta Dürera nejsou v českých sbírkách zastoupeny, a tak můžeme na výstavě spatřit jen jednu grafiku (dřevořez Královna andělů, 1518). Za nejvýznamnější díla kolekce jsou pokládány kresby Dürerova žáka Hanse Baldunga Griena. Vystaveny jsou jeho Hlava apoštola a Nesení kříže, ukřižování a snímání z kříže, jež vzniklo jako kresebná varianta k autorovu monumentálnímu dílu - Freiburskému oltáři. Rovněž Podobizna ženy Hanse Holbeina st. nezapře ruku mistra. Patří snad k tomu nejkrásnějšímu, co lze na výstavě vidět. Je ukázkou pro autora typického drobného, ale psychologicky prokresleného portrétu, který předznamenává rodinnou portrétní tradici.Sálu, který je věnován kresbě 2. pol. 16. stol., vévodí kresby pocházející ze švýcarské dílny Klanění králů a cyklus Ze života Ježíše Krista. Tvorba tohoto období je však především reprezentována pracemi dvou předních grafiků - Virgila Solise a Josta Ammana. Již v 16. století se kresba stala objektem zájmu sběratelů.
Ti ji považovali za artefakt rovnocenný malbě a věnovali této křehké výtvarné
disciplíně náležitou pozornost. K lidem, co se o kresbu zajímali a sbírali
ji, patřil i Rudolf II. Z pochopitelných důvodů však o jeho tehdejší sbírce
kreseb přesnou představu nemáme. Z pohledu badatele je kresba tvrdým oříškem,
protože existovalo mnoho falz a kopií, navzájem se prolínaly jednotlivé školy
a listy byly podepisovány iniciálami mnohem slavnějších kolegů (to je důvod,
proč existuje mnoho kreseb s iniciálami A.D. - Albrecht Dürer). Autorka výstavy
Alena Volrábová podotýká, že určit autorství kresby je snad nejtěžší.
Nelze se opřít o restaurátorské průzkumy, je nutné jen spoléhat na svůj
talent, zkušenost a vycvičené oko. |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|