| Dobrý humor je nad všechny lékaře |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 12 |
KNIHY PRO VÁS
Za starých časů, dejme tomu před dvaceti lety, když člověk
onemocněl, šel k doktorovi. Doktor se na něj podíval, vyšetřil ho, řekl
mu, co mu chybí, předepsal mu nějakou medicínu a poslal ho do postele.
Pacient si lehl do postele, užíval tu medicínu a buďto se mu ulevilo, nebo
taky ne. Tohle všechno bylo náramně primitivní a je velice potěšující,
že jsme se dostali o pořádný kus dál.
Dnes ovšem napřed konzultující lékař určí diagnózu. Potom je pacient
poslán ke kardiologovi na vyšetření srdce a k neurologovi na nervový test.
Když má potom podstoupit operaci, uspí ho anestetik, operuje ho chirurg a vzkřísí
ho nakonec resuscitátor.Tohle všechno je znamenité - nemohlo by to být lepší.
Dovolím si položit kontrolní otázku. Je výše uvedená
ukázka představitelkou humoru anglosaského, židovského, nebo českého? Ovšemže
anglosaského, a rovnou toho nejlepšího, čím se může pyšnit. Stephena
Leacocka, Kanaďana, jehož tvorba spadá do období první poloviny minulého
století, znají čtenáři na celém světě. Dovolují si dokonce dávat přednost
nikoli jeho odborným pracím z politologie a ekonomie (přes třicet let působil
na McGillově univerzitě v Montrealu), ale jeho humoristickému dílu. Jsou lidé,
co z jeho povídek citují zpaměti. Nepatřím k nim (mám špatnou paměť),
ale jsem členem druhé party, co řve smíchy nad zdánlivě banálními
konstatováními o běžných věcech všedního života. Někdy se to tak zkrátka
schumelí: k tomu, abyste přežili pár těžkých dnů, nepotřebujete
Dostojevského, ale Leacocka či Kishona (o něm příště). Výbor z Leacockových
povídek Kanadské žertíky (Paseka 2002) pořídil a výtečně přeložil
František Vrba, kongeniálními ilustracemi doprovodil Jiří Slíva. Knížka
není útlá - má skoro tři sta stran, patří však k těm, u nichž je vám
líto, že se blížíte ke konci. Nezoufejte. Po čase můžete začít číst
znovu a možná se dostanete do nejvyšší kategorie, která umí Leacocka zpaměti.