| Kytka |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 12 |
"Můžete objasnit, jaké důvody vedly k mému jménu?"
Václav Kytka, Včelákov
Příjmení Kytka nosí v naší republice celkem 530 občanů (mužů, žen i dětí). Patří tedy k tzv. řídkým či aspoň méně častým. Z odborné literatury se dozvíme, že dnešní hovorový výraz pro kytici či květinu je zdrobnělinou starobylého pojmu zhruba z 11. stol., kdy měl podobu kyta.
Lidé mohli k této zprvu přezdívce přijít - podle mě -
z několika různých důvodů.
* Podle domovního znamení nad vchodem do městského domu. Ta květina či
kytice mohla být třeba ledabyle provedena, takže se nedala přesně určit.
Proto se říkalo "V domě u kytky", no a kdo tam bydlel, byl
"ten vod kytky", pak zkráceně "ten Jakub Kytka".
* Mohl to ale být někdo, kdo měl nezvykle (na rozdíl od sousedů) krásně
upravenou zahrádku, a navíc často opakoval "kytky, to je moje".
* Zrovna tak tomu (nejspíš počítanému mezi "pány"), kdo chodil vždy
pečlivě upraven, v klopě nezbytnou květinu nebo v ruce pugét; za zády přezdívali
"pan Kytka".
* A konečně mohl ty květiny nabízet na trzích či při různých jiných příležitostech.
* Mohla to také být přezdívka pro zahradníka, který pěstoval výhradně
květiny a nad zeleninou ohrnoval nos; přirozeně zvláště pro toho, kdo o květinovou
část zahrady pečoval v panském sídle nebo na zámku atd.
A nemuselo jít ani o skutečné květiny nebo kytice...
Znáte jistě přirovnání "štíhlý jako bříza, štíhlá jako laň"
nebo "chlapec jako jedle" (vysoký, rovný). A jistě i to, jež se týká
i "našeho" jména: "hoch jako kytka"; tedy někoho, kdo byl
pohledný, hezký, zkrátka pěkný mužský.
A poslední, co mě napadá: důvodem může být i nějaká příhoda, nejspíš
směšná, která se tomu příštímu Kytkovi stala. Abych nevolil nic drastického,
tak třeba: opilý ženich nechal kytici bůhvíkde a na svatbě z toho byl šílený
malér… "Tak co, už´s našel kytku?" dobírali si ho známí ještě
dlouho po tom. "Pozor, jde sem Kytka, tak dnes žádný řeči o pugétech,"
varovali se možná v hospodě, jestliže byl steklý a diwoký a neměl daleko
k nějaké té ráně.
A začas - když bylo potřeba v nějakých záznamech odlišit od sebe například
několik Jakubů -, připsal dotyčnému písař od pana vrchního ze zámku:
"Jakub, řečený Kytka".