| Kdo byl Saul |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 12 |
Když byl
kamenován první z mučedníků, "svědkové dali své pláště hlídat
mládenci, který se jmenoval Saul" (Skutky apoštolské 7,58), který na
tento zážitek nikdy nezapomenul. Ještě po létech, kdy bude v Jeruzalémě
zatčen, vyzná: "Pane, oni vědí, že jsem dával uvěznit a bičovat v
synagogách ty, kdo v tebe věří. Když byla prolévána krev tvého svědka
Štěpána, byl jsem při tom, schvaloval jsem to a hlídal jsem šaty těch,
kdo ho kamenovali. Ale Pán mi řekl: "Jdi, neboť já tě chci poslat
daleko k pohanům"! (Skutky 22,19-21). Kdo byl tento muž, který se stal
pro synagogu zrádcem zrádců a pro ty, kdo uvěřili v Krista, apoštolem národů?
Saul se narodil někdy v prvním desetiletí našeho letopočtu v židovské rodině v maloasijském Tarsu, který byl od roku 66 př. Kr. hlavním městem samostatné kilýkijské provincie a od Marka Antonia dostal pro své obyvatele svobodu, imunitu a římské občanství, kterému se těšil i Saul (Skutky 22,25-29; 16,37; 23,27) pyšnící se původem z Benjamínova kmene (Řím 11,1; Fil 3,5). Svatý Jeroným dodává, že Saulova rodina přišla do Tarsu z judejské Gischaly (In Ep. Ad Philem. 23-24). Byl hrdý i na to, že je "občanem ne bezvýznamného města" (Skutky 21, 39), které bylo ve své době významným helénistickým kulturním centrem - právě zde přijal Markus Antonius egyptskou královnu Kleopatru, zde vyučoval od roku 15. př. Kr. i poradce císaře Augusta, známý filozof Athenodoros Kananita, a Saul se zde naučil tak dobře řecky, že to až budilo podiv (Skutky 21,37). Bezesporu zde měl i sourozence, a to sestru (Skutky 23, 16).
Ve své horlivosti pro víru otců "žil podle nejpřísnějšího směru našeho náboženství jako farizeus" (Skutky 26,5) a stal se v Jeruzalémě žákem rabbiho Gamaliela staršího, který prošel vrcholem své slávy mezi léty 20-50 po Kr. Snad také sám pomýšlel na to, že se stane rabbim. V době svého obrácení nebyl totiž jen pouhým žákem proslulého učitele (talmîd hakam), ale uznávaným mistrem s právem rozhodovat. Po Štěpánově ukamenování přikročil k činům. Jak sám říká "byl oddán židovství, horlivě pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit" (Gal 1,13). Vyžádal si od velekněze doporučující listy pro synagogy v Damašku, aby tam rozpoutal hon na křesťany a přivedl je v poutech do Jeruzaléma.
Nebylo to poprvé - po všech synagogách je často dával trestat a nutil je, aby se rouhali a jako smyslů zbavený se je chystal pronásledovat i v cizích městech (Skutky 26,11). Ještě před městem však "zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: "Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?" Řekl: "Kdo jsi, pane?" On odpověděl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ…" Muži, kteří ho doprovázeli, zůstali stát a nebyli schopni slova; slyšeli sice hlas, ale nespatřili nikoho. Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil" (Skutky 9,3-9; srov. 22, 6-11).
Králi Agrippovi svěří po létech, že mu tehdy Ježíš řekl: ".. proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat. Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými. A tak jsem se, králi Agrippo, nemohl postavit proti nebeskému vidění, kázal jsem nejprve obyvatelům Damašku a Jeruzaléma i po celé judské zemi a pak i pohanům, aby se v pokání obrátili a podle toho žili" (Skutky 26,16-20).