| Špatné boty nohy kazí, dobré je napravují |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 12 |
Všichni se občas pokoušíme vpravit se v duchu do kůže někoho jiného a představit si jeho pocity. Jaké by to bylo, vžít se do obyčejných bot, které jsou také z kůže? Sedmimílové divotvorné boty patří do pohádek, ale ševci dokážou dělat boty ještě podivuhodnější: takové, co umožňují pohyb lidem, kteří by jinak vůbec nechodili. Dělají je ševci v Ergonu, mistři ve svém oboru.
Ještě před sto lety byly nejen opravy, ale i výroba nové obuvi výhradně záležitostí rukodělného řemesla. Ve středověku se oddělovali ševci šijící novou obuv, od těch, co opravovali boty obnošené. Ti první si říkali nováci, novědníci, novotníci, zatímco správkaři opotřebované obuvi byli zpravidla vetešníci, ale též leflíři, prťáci, flekíři či příštipkáři. V těch dobách bývaly boty zhotovovány zásadně na jedno kopyto, nerozlišovala se bota pravá a levá.
Tři nohy v ševcovském znaku
O od 15. století mají ševci na cechovní korouhvi tři nohy obuté do vysokých
bot s ostruhami. Jsou jakoby uťaté, což bývá naznačeno kapkami krve. Stará
pověst vypráví o ševcovském tovaryši, který za tureckých válek padl do
nepřátelského zajetí a ve vězení byl přikován spolu s českým králem.
Tu si tovaryš uťal nohu a pomohl svému králi na svobodu. Panovník se za
tento hrdinský skutek svému zachránci odvděčil tím, že mu udělil erb se
třema nohama. Ve skutečnosti jde spíš o symbol účasti ševců ve vojenství.
Ožívá v něm starobylý hákový ornament, ale tři nohy měli na svých štítech
i bojovníci u antické Troje jako symbol rychlosti, a ve středověku se obdobná
vyobrazení chápala jako zpodobnění nejsvětější Trojice.
Ševcovské dílo zahrnovalo braní míry, výrobu kopyta a
střihu, vykrojení svršků a podešví, spojení svršků s podešvemi, cídění
obuvi a její dotváření, např fidlování kostěným hladítkem. Ševcovská
dílna se stala jakýmsi prototypem manufaktury, v níž si jednotliví tovaryši
rozdělovali práci podle toho, nač byl který z nich zvlášť zručný. Tomáš
Baťa nejprve ve Zlíně a později i jinde ve světě tuto dělbu práce dotáhl
k dokonalosti.
U verpánku, malého stolku, na němž byly rozloženy ševcovské nástroje -
knejpy, šídla, kleště, kladívka, brousky, ševcovský pop (lepidlo),
dratve, cvoky, floky atd., - sedávali ševci na třínohých židličkách s
okrouhlým prohloubeným sedákem, jimž se časem také začalo říkat verpánek.
U nohou měl švec nádobu na máčení kůže, na dosah ruky byla v polici
srovnána dřevěná kopyta. Podle jejich počtu se soudilo na ševcovu zdatnost
a zkušenost.
Patrony ševcovského řemesla jsou bratři Krišpín a Krišpinián provázející kdysi na apoštolské cestě biskupa Dionysa do dnešní Francie. Aby u zdejších pohanů lépe uspěli, naučili se nejdřív řemeslu obuvnickému a pro chudé pracovali zdarma. I díky tomu se jim dařilo obracet místní obyvatele na víru. To bylo krutým prohřeškem proti tehdy platným zákonům a proto byli oba bratři mučeni a popraveni kolem r. 287.
Ševci se drží svého kopyta
Boty jsou a byly všelijaké, od jednoduchých podešví vázaných k noze lýkem,
jaké známe z pověsti o Přemyslovi, který si je prý vzal s sebou na knížecí
stolec, přes středověké škorně nad kolena a kavalírské střevíce s metr
dlouhými špičkami, po nezničitelné opánky afrických i amerických
domorodců dělané z ojetých pneumatik. Historii obouvání a zvláštnosti ve
tvaru a způsobu výroby obuvi v různých zemích si nechme na návštěvu některého
z obuvnických muzeí: ojedinělá muzea obouvání jsou zejména Baťovo v
kanadském Torontu, v německém Offenbachu, ale také u nás v Třebíči, Skutči
a zejména ve Zlíně.
Největším tuzemským výrobcem individuální ortopedické
obuvi je v současné době pražský podnik Ergon se svými stopadesáti zaměstnanci.
Historie firmy se začala psát už v roce 1918, kdy se sloučila výrobní družstva
Ergon a Odip. Ochotnými průvodci na cestě, kde se usně proměňují na
pohodlnou obuv nám byli ředitelé Ergonu paní Miroslava Krůdlová (obchod) a
ing. Jiří Táborský (výroba). "Základní surovinou je hovězí kůže
- useň. Většinou pochází z daleké Asie nebo ze zámoří a ne vždy má tu
nejlepší kvalitu, ale my chceme dělat ty nejlepší boty. Proto se dost vykrájí
a náklady na suroviny jsou poměrně velké. Naše boty jsou zato solidní a
mnohdy vydrží svým nositelům po celý život. I podšívka našich bot je zásadně
z hebké a měkké kůže," říká pan Táborský..
Že tradičnímu ševcovskému řemeslu už dávno odzvonilo a dnes jsou obuvníci
něco jako soustružníci u automatů nebo dělnice na výrobní lince? To možná
platí o botách, vystavených v regálech supermarketů. Pořád ale žije i ševcovské
řemeslo, kde cit v rukou nenahradí žádné stroje. Stejně jako jsou umělečtí
kováři a zámečníci, mělo by se snad těmto obuvníkům nejspíš říkat
umělečtí ševci.
Zakázkové (rozuměj šité na míru) obuvi se sice říká ručně šitá, ale jehlu a šídlo už při její výrobě samozřejmě dávno nahradily obuvnické šicí stroje, stejně jako se stroje používají i při dalších výrobních operacích. Ševci v zakázkové dílně ale pořád dokonale ovládají tytéž ruční nástroje, jaké používali ševci odjakživa, snad jen tu fidlovačku dnešní řemeslníci nepotřebují. Na jednotlivých pracovištích v Ergonu se hovězí kůže proměňuje na přesně padnoucí oblek pro nohy. Podobně jako u krejčího se tu bere míra, někdy zákazník přijde i na zkoušku rozešitých bot.
Dobře padnoucí oblek, ušitý podle poslední módy, je sice důležitý pro naše sebevědomí když vyrazíme do společnosti, ale chodit musíme všichni i doma a do práce. Na botách není nejdůležitější to, jak se přizpůsobují právě panující módě, ale to, jak vyhovují našim nohám.Číňanky, které si kdysi nechávaly deformovat chodidla do extrémně malé velikosti, jakoby byly vzorem pro dnešní "módedámy", které vecpávají své nožky tu do špičatých bot, jindy zase chodí na "cihlách" nebo dvaceticentimetrových podpatcích, aby vyhověly představě o superdlouhých nohách.
Dokonalá noha neexistuje
V Ergonu mají ševci důležitější starosti. Na oddělení příjmu zakázek
ortopedické obuvi v bubenečském ústředí, ale i na dvou desítkách dalších
ortopedických pracovišť v celé republice vám na základě doporučení
(poukazu) ortopedického nebo rehabilitačního lékaře vezme míru
technik-protetik, poradí s výběrem vhodného vzoru obuvi z katalogu podle
toho, co nohy potřebují. Podle účelu, k jakému budete boty převážně používat,
máte na výběr obuv společenskou, vycházkovou i sportovní. Pacient obdrží
kopii objednávky a nejpozději do tří měsíců, většinou mnohem dříve, i
hotové boty.
Veškerou obuv vám ochotně ušijí nejen na poukaz hrazený
zdravotními pojišťovnami, ale můžete si ji objednat i na vlastní účet.
Technikův záznam v podobě tzv. měrného listu doprovází boty po celou dobu
výroby. A uchovává se nějakou dobu i poté, co si je pacient převezme. To
kdyby bylo třeba něco upravit nebo kdyby si pacient přál ještě další pár.
Podle měrného listu vybere mistr kopytář to nejvhodnější kopyto z asi 60
000 párů kopyt, které tu uchovávají ve skladu nebo se použije kopyto nové.
"Zatímco v sériové konfekční výrobě se dnes používají převážně
kopyta z plastů, pro naši individuální výrobu je vhodnější klasické dřevo.
Naši kopytáři musí ovládat nejen řemeslo, ale neobejdou se ani bez znalostí
v anatomii a ortopedii. Správně upravené kopyto je nezbytným základem každé
obuvi a té ortopedické zvláště.
Zákazníci, kteří budou boty nosit, mají rozličné deformace prstů a kloubů, někdy chybí celé části nohou, jindy mají jednu končetinu výrazně zkrácenou, nebo naopak trvale oteklou. Vzhledem ke zvláštnostem ortopedických postižení se na kopytu pro individuální obuv musí obvykle tu něco ubrat, tu zase přidat. K tomu slouží strojní brusky a frézky, k dotváření se používá papírová hmota, přírodní korek nebo korek umělý (korkfant), který se dá za tepla tvarovat na lisech dom podoby vložky pro určitou nohu. Pro těžší ortopedické vady nebo nohy zvláštním způsobem deformované, se zhotovuje sádrový odlitek, který nahrazuje dřevěné kopyto.
Podle hotového kopyta se v modelárně (vzorkárně) zhotoví
papírový střih (vzorek) svršku. Ten, stále spolu s měrným listem, převezme
kráječka a vyřízne podle něj, přímo, aniž by ho obkreslovala, z přírodních
usní díly svršku a podšívky. Z těch se vrchní část obuvi slepí a sešije
do konečné podoby ve svrškárně. Další zastávkou pro boty je napínací dílna
čili cvikárna, kde mistři ševci svršek natáhnou na kopyto a připevní ho
k němu hřebíčky. Asi za dva dny se kůže uzpůsobí tvaru kopyta, takže se
hřebíčky mohou vyjmout a svršek připevnit přibitím, přišitím a zejména
lepením ke spodkové části boty - napínací stélce a podešvi, opatřit
boty výztuhami ve špičce a patní části (opatek), aby držely tvar, a
nakonec se dovnitř vloží tenká vkládací stélka. Pak už nezbývá než
dobarvit podrážky a podpatky do jednoho odstínu, případně vlepit
ortopedické vložky (srdíčka), boty očistit např. od drobných zbytků
lepidla, přeleštit - a poslat je zákazníkovi, který na ně už netrpělivě
čeká.
Kde vás bota tlačí?
I když nemáte žádnou vážnější vadu nohou, málokdy můžete říci, že
vám konfekční boty doopravdy padnou. Jestli chcete zjistit, kde vás boty tlačí,
prohlédněte si některé ze svých starých obnošených bot. Obvykle bývají
nejvíc opotřebené na vnitřní nebo vnější straně podpatku, v patě a u
prvního palcového kloubu. To, že některé části boty jsou nadměrně opotřebované,
zatímco jiné jsou téměř netknuté, znamená, že bota je vůči vaší noze
jaksi nepatřičná.
Nikdo nemá obě nohy úplně stejného tvaru a stejných
rozměrů, takže bota, která úplně odpovídá jedné noze, nebude zcela sedět
na té druhé. To neznamená, že bychom v konfekční obuvi nemohli najít
vyhovující velikost, jen bychom měli opatrněji používat výraz, že boty
padnou jako ulité. Takové jsou jen boty zhotovené na míru. A lidé s
jakoukoli deformací nohou, ať už spůsobenou nemocí nebo úrazem, ale někdy
také dlouhodobým nošením nevhodných bot, by bez individuální obuvi neměli
udělat ani krok.