| Na odvrácené straně Orlických hor |  |
| Jan Vítek |
Ročník 35 - číslo 11 |
Pod pojmem Orlické hory si většinou představíme nejnavštěvovanější
místa v okolí turistických a lyžařských středisek - Deštného, Olešnice,
Zdobnice, Říček či Rokytnice. Poněkud odlehlá, ale neméně půvabná je však
i "odvrácená" strana tohoto malebného východočeského pohoří,
zahrnující partie na opačném, tedy příhraničním horském svahu.
V severní části se "odvrácená" strana pohoří sklání na polské
území - k její návštěvě tedy musíme překročit státní hranici. Po
silnici je sem nejblíže přes celnici Náchod - Kudowa-Slone, pěším návštěvníkům
či cykloturistům poslouží hraniční přechody na turistických stezkách
například nad osadou Číhalka v Olešnici nebo u Masarykovy chaty na Šerlichu.
Střediskem polské části Orlických hor je obec Zieleniec s kvalitními lyžařskými
terény a s řadou možností turistických vycházek. Z této nejvýše položené
kladské obce (ležící v nadmořské výšce kolem devíti set metrů) můžeme
sestoupit kolem pěkného kamenného kostelíka do lesnatého údolí Dušnické
Bystřice.
Odtud to není daleko k působivé a romantické partii s přírodní rezervací
Torfovisko pod Zielencem na úbočí přilehlých Bystřických hor. Trasa naučné
stezky opatřená vkusnými informačními tabulemi se tu vine dvěma rašeliništi,
v Polsku zvanými torfoviska. V Topieliskách vede povalový chodník okolo zarůstajících
rašelinných jezírek k volně přístupné vyhlídkové věži, močály v
sousedním rašeliništi Czarne Bagno jsou zase zdrojnicí říčky Orlica - naší
Divoké Orlice.
Název Orlica nese i nejvyšší kóta (1084 m) polské části Orlických hor,
vystupující přímo na státní hranici a u nás nazývaná Vrchmezí. Naši
severní sousedé na ni vystupují rovněž od Zielence, pro české turisty je
samozřejmě dostupnější z Olešnice, od Šerlišského Mlýna u Deštného
nebo hřebenovou cestou od parkoviště poblíž Masarykovy chaty přes pralesní
rezervaci Bukačku.
"Odvrácená" strana Orlických hor nespadá ovšem jen na polské území.
Spoustu zajímavých míst najdeme také v okolí českých obcí, provázejících
hraniční tok Divoké Orlice a pospojovaných silnicí z Deštného přes sedlo
na Šerlichu. Několik podhorských vsí a osad je tu sdruženo pod názvem
Orlické Záhoří. Větším střediskem je Kunštát, od nedaleké chaty Bedřichovky
stoupají dvě turistické trasy do vrcholové partie Orlických hor s Velkou Deštnou
(1115 m). Žluté značení se zprvu "letmo dotkne" hodnotných přírodních
rezervací Trčkov a Trčkovská louka, modře značená Bedřichovská cesta
navazuje na hlavním hřbetu na hojně využívanou "hřebenovku" -
Jiráskovu cestu.
Snad ještě působivější zákoutí najdeme v blízkém okolí Černé Vody,
Nové Vsi, Podlesí, Neratova a Vrchní Orlice, tedy na "odvrácené straně"
výrazných dominant jižní části Orlického hřbetu - Komářího a Anenského
vrchu. Také tyto partie, protékané pravými přítoky horního toku Divoké
Orlice, jsou dostupné značenými i neznačenými cestami, stoupajícími
zpravidla hluboko zaříznutými a lesnatými údolími. Neratovu dominuje zřícenina
postupně obnovovaného kostela, žel dosud stále chátrající kostel zaujme i
v malebné krajinné partii u Vrchní Orlice. Tato místa jsou po silnici
dostupnější už ve směru od Bartošovic, případně ze známého lyžařského
střediska Říčky, odkud se vine silnička přes horské sedlo Mezivrší do
Černé Vody.
Jan Vítek
Foto: autor
1. Zieleniec na polském svahu Orlických hor
2. Z rašeliniště Topieliska
4. Kamenný kostel v obci Zieleniec
3. Zvonkové údolí u Nové Vsi
5. Rekreační osada Kozia Hala je už za státní hranicí