Změna zákonů pomůže obětem domácího násilí

Změna zákonů pomůže obětem domácího násilí
Alena Hůlová	Ročník 35 - číslo 11

Kdo jednou viděl ženu zmlácenou tak, že měla opuchlý a modrý obličej, ležela na nemocničním lůžku uvězněná v korzetu, protože ji manžel při pokusu o znásilnění nalomil páteř, a ještě měla polámané ruce, na tento obrázek nezapomene. Petra Vitoušová, prezidentka Bílého kruhu bezpečí, nestátní neziskové organizace, která pomáhá obětem trestných činů, se setkala s mnoha ženami podobných osudů. A po sedmi letech debatování o domácím násilí ví, že ženám (ale i mužům) nepomůže v jejich bezvýchodné situaci jen pár lůžek v azylových domech navíc, ale zásadní systémová změna.

Jednou z významných oblastí, na kterou Bílý kruh bezpečí zaměřuje svou pozornost, je domácí násilí - násilí odehrávající se v skrytu domova, za zavřenými dveřmi, beze svědků, bez důkazů... Je nejrozšířenějším násilím vůbec a je zároveň násilím, před kterým společnost nejvíce zavírá oči. Kdo ví, jak to u nich je... Vždyť on je takový slušný člověk, každý den vynáší odpadky, může být ráda, že takového dostala... Nevěřím tomu, že by ji uhodil bez příčiny. Musela ho k tomu vyprovokovat - jen se podívejte, co nosí na sobě... Nikdo z nás nemůže posuzovat vinu druhého. Ale také nesmíme zavírat oči, když se druhému ubližuje. A v případech domácího násilí jde často i o život.

Český právní stav nemá v Evropě obdoby
Podle Petry Vitoušové nedošlo od doby před sedmi lety, kdy se začalo o domácím násilí debatovat, k žádnému posunu v české legislativě. Neexistuje žádná právní úprava, která by řešila domácí násilí, ba ani trestní zákon neobsahuje paragraf, který by domácí násilí kvalifikoval jako trestný čin. "Je to běh na dlouhou trať. Ale výsledky se podle mého názoru dostaví. Při ministerstvu spravedlnosti pracuje rekodifikační komise, která mimo jiné zvažuje, jakým způsobem domácí násilí ošetřit v rámci trestního zákona. Uvažuje se například, že by trestní zákon mohl obsahovat samostatný trestný čin "domácí násilí". Doufáme, že by k této změně mohlo dojít v roce 2004. Velmi se také hovoří o dispozičním právu poškozeného. V trestním řádu by měl být omezen výčet trestných činů v paragrafu 163, u kterých v případě, že oběť a pachatel jsou v blízkém vztahu, což je typický znak domácího násilí, oběť disponuje rozhodnutím, zda pachatel za to, co jí udělal, bude trestně stíhán či nikoliv. To už má obdobu jen v málo státech Evropy. Vypořádali se s tím od 1. ledna 2003 i na Slovensku. Stát tak totiž dá najevo, že nebude tolerovat, když v soukromí ubližuje blízký člověk druhému blízkému člověku a svým jednáním se dopustí takového trestného činu, jakým je například násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, znásilnění, ublížení na zdraví, omezování osobní svobody, vydírání."

Oběť domácího násilí je často v přetěžké situaci rozhodování: má zůstat doma, vystavit traumatizujícím zážitkům sebe a své děti a riskovat i případné zranění, zmrzačení či dokonce smrt, nebo útěkem přijít o bydlení a pak se velmi složitě protloukat u příbuzných či v azylových domech... Zdá se, že právní úprava tohoto velkého problému proběhne až ve vzdálené budoucnosti. Velkou práci v tomto směru odvádí Aliance proti domácímu násilí, na jejíž práci se podílejí poslanci i nestátní nezisková organizace. Kromě jiného se snaží, aby byl v roce 2005 připraven i u nás takový zákon, jaký platí v Rakousku. To je inspirativní právní úprava, kterou například poslanci Evropského parlamentu označili za nejlepší praxi v Evropě.

V čem spočívá přínos rakouského zákona?
"Rakušané se rozhodli, že nebudou domácí násilí tolerovat, v první řadě budou chránit oběť a následky ponese pachatel. Zvolili limit deseti dnů, po který dali obrovskou pravomoc dobře vyškolené policii. Policie má - zjednodušeně řečeno - právo vstupu do obydlí, pokud ji zavolá oběť nebo jiná strana (sousedé, úředník), má právo prověřit situaci v bytě a oddělí od sebe strany konfliktu. Jestliže policisté zjistí, že tam dochází k násilí a hrozí nebezpečí, že po jejich odchodu by mohlo násilí pokračovat, mají ze zákona právo agresora z bytu vykázat. Okamžitě. Na místě vydají písemné rozhodnutí o vyloučení z místa pobytu. Pokud se do deseti dnů oba rozhodnou, že to spolu ještě zkusí, agresor se vrátí, a není trestně stíhán," vysvětluje Petra Vitoušová. "Když však v násilném vztahu probíhá rozvod, může dojít - a často dochází - k eskalaci násilí. I na tohle rakouský zákon pamatuje. Soudce může prodloužit dobu, po kterou se agresivní osoba nesmí přiblížit k bytu, v případě potřeby až do skončení řízení. Je zajímavé, že se v Rakousku nesetkali s jediným mužem, který by po vykázání zůstal na ulici. Většinou prý odcházejí k mamince."

Jaké pomoci se nyní dostává obětem domácího násilí u nás?
"Potřebuje-li někdo okamžitou pomoc nebo radu, je pro něj nejlepší zavolat na linku DONA. Nabízí diskrétní rozhovor s odborníkem kdykoliv ve dne v noci, o svátcích, o víkendech. Často je to první kontakt mimo rodinu a je důležité, že oběť hovoří s člověkem, který jí uvěří, má pochopení a čas na rozhovor. Volajícím poskytne praktické rady, potřebné kontakty, adresy, telefony na další služby a může také poradit, jak komunikovat s úřady, případně s policií.
Oběť domácího násilí se může obrátit i na další centra pomoci. Dokud se násilí nestane denní realitou, můžeme doporučit manželské poradny, v situaci akutní krize pak specializovaná pracoviště jako například RIAPS (v Praze) nebo krizová centra a také řadu nestátních sociálních služeb.
Usilujeme o to, aby zákonodárce v případech tak specifického násilí, jakým domácí násilí je, především chránil oběť. Ta by se měla stát klíčovou osobou v případě jakékoliv intervence včetně zákroku policie, " shrnuje Petra Vitoušová.