| Trubkový nábytek |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 10 |
Budeme se stěhovat do menšího a potřebujeme se zbavit
nábytku. Máme i mnoho kusů vyrobených z ocelových trubek. Tento nábytek
vlastní naše rodina od první republiky. Původně jsme jej chtěli vyhodit,
avšak sousedka říkala, že v zahraničí je o tento druh nábytku velký zájem.
Teď jsme na rozpacích, co dělat. Můžete nám poradit?
Čtenářka Wanda K. z Opavska
TRUBKOVÝ NÁBYTEK
Kdekdo se asi podiví, když budu tvrdit, že nábytek typu chrom, sklo, kůže může být starožitný. Ano, je tomu tak. Tento nábytek spatřil světlo světa již po 1. světové válce. Jeho historii si ukážeme na vzniku tří základních modelů. Při výkladu o nich používám mnemotechnickou pomůcku: Vasilij, Česká 32, Brno. Zní to jako adresa kněze řeckokatolické církve, ale tento rébus skrývá názvy prvních modelů trubkového nábytku.
Již v roce 1925 se objevil první nábytek z chromové trubky. Představil jej maďarský student designu na Bauhausu, slavné Výmarské škole, Marcel Breuer. Bylo to křeslo z ohýbaných trubek. Sedák, opěradlo a područky byly z napjaté černé kůže. To křeslo nazval WASSILY po svém ročníkovém učiteli, geniálním ruském malíři Vasiliji Kandinském. Toto prosté křeslo se stalo hitem sezony.
Tehdejší mládež již odmítala kudrlinkovou secesi i zdobné Art Deco, a tak prostý chrom bez jediné ozdůbky plně odpovídal novému uměleckému směru funkcionalismu. Rodák z maďarského Pětikostelí tak bezděky již ve svých třiadvaceti letech definoval základní tvarové a materiálové postuláty trubkového nábytku, a to jak esteticky, tak i technicky. Již dva roky nato na Stuttgartské výstavě nábytku vystavuje svůj trubkový nábytek slavný architekt Mies van der Rohe. Později vystavované křeslo nese obchodní známku BRNO jako poklonu městu, kde tento velikán postavil své nejslavnější dílo vilu Tugendhat.
V roce 1928 však Marcel Breuer kontruje a představuje model židle, která se stala nejúspěšnější židlí 20. století. Tato dvounohá židle s pružícím krakorcem nesla typový název B32, později ji však pojmenoval CESCA (čti česka) na památku své dcerky. Všechny tyto tři modely převzala do svého výrobního programu slavná nábytková firma Thonet. Licenci si zakoupili i továrny v Brně a Karviné. Ostatní čeští výrobci se obrátili na české architekty Jindru Halabalu, Ladislava Žáka a Hanu Záleskou a ti jim vyprojektovali obdobný nábytek s mírně pozměněnými rozměry. Samozřejmě vyprojektovali i další kusy nábytku, konferenční stolky, stojany na květináče, věšáky i gauče. Tento nábytek vyráběly zejména UP závody a továrna Gottwald v Ústí nad Orlicí.
Konzervativnější části národa se ocelový nábytek nelíbil, byl chladný, jakoby kosmický. Uplatnění však našel u podnikatelů, hoteliérů a také v ordinacích a léčebných domech. Působil totiž velmi hygienicky.
Trubková jídelní židle na obrázku je skutečně model
CESCA, varianta s područkami. Původní výplet byl již nahrazen červeným čalouněním,
a tudíž nepřepokládám, že by na spodní straně sedáku byla značka výrobce.
Pokud by se prokázalo, že byla vyrobena kolem roku 1930, byla by její cena i
10 000 dolarů. Jedná-li se však o výrobek pozdější, klesá i cena. Tyto
židle vyrobené po válce se pak již vykupují po několika stovkách korun.