| Život po zmrtvýchvstání Krista |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 10 |
Zmrtvýchvstalý
Ježíš se podle svědectví evangelií ukázal Marii Magdalské i dvěma učedníkům
na cestě do Emaus, jimž ve světle proroků vyložil smysl svého utrpení (Lk
24,13-35). Jen o osm dní později i učedníkům, když byli ze strachu před
Židy shromážděni za zavřenými dveřmi. Nevěřící Tomáš mohl vložit
prsty do jeho ran (Lk 24,39-40; Jan 20,27-28).
Všem se znovu ukázal v Galileji (Mt 28,16-20), u Tiberiadského jezera, kde s nimi pojedl ryby (Jan 21,1-14). Vyzýval je, aby šli do celého světa a kázali radostnou zvěst všemu stvoření (Mk 15,15), a Petrovi po trojí otázce, zda ho miluje, svěřil, aby pásl jeho ovce. Po čtyřiceti dnech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel (Lk 24,50-51; Skutky apoštolské 1,9). Apoštolové se vrátili do Jeruzaléma a vytrvale se modlili s ženami a Marií, jeho matkou, a jeho bratry. Na místo zrádce Jidáše vyvolili losem Matěje a když nastal den letnic, sestoupil na ně Duch svatý a dostalo se jim daru jazyků a odvahy ke zvěstování:
"Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem" (Skutky 2,36). Skutky apoštolské hovoří o třech tisících lidí, kteří přijali křest (Skutky 2,41). Chválili Boha a byli všemu lidu milí a Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse (Skutky 2,47).
Znepokojení kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji předvedli Petra a Jana před veleradu, ale nenašli na nich nic, zač by je mohli potrestat. Pohrozili jim a propustili je. Společenství se stále rozrůstalo a "všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné" (Skutky 4,32).
Apoštolové se scházeli v Chrámu, v Šalamounově sloupořadí, a lid je chválil a ctil. Velekněz a saducejská strana je vsadili do vězení, ale jeho dveře se před nimi otevřely. Ani výslech před veleknězem a veleradou a následné zbičování je nedokázaly zastrašit (Skutky 5,17-42). Pro službu těm, kdo vyrostli mezi Řeky, vyvolili apoštolové sedm mužů, Štěpána, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie a vložili na ně s modlitbou své ruce. Štěpán položil jako první za svědectví Kristu život. Nešlo o jakési spontánní lynčování ze strany jeho odpůrců, Židů ze synagogy propuštěnců, Kyrénských a Alexandrijských, z Kilikie a Asie, ale o řádný proces zahájený udáním svědků (Skutky 6,11), předvedením před veleradu (Skutky 6,12-15), výslechem velekněze (Skutky 7,1) a Štěpánovou obhajobou (Skutky 7,2-53) a vrcholící odsouzením a ukamenováním (Skutky 7,56-60).
Tuto událost lze poměrně přesně datovat díky časovým údajům v Pavlově listu Galatským (Gal 1,18; 2,1) k roku 34. Velerada tak ovšem z hlediska římské moci zjevně překročila své pravomoci.