| Malebný výlet do Prahy, Budína a Vídně |  |
| Agáta Pilátová |
Ročník 35 - číslo 10 |
Dva mladí
lidé, Češka a Slovák, se těsně po skončení druhé světové války
potkají v Praze v posluchárně právnické fakulty; po příjemném vzájemném
sbližování v metropoli mladé republiky se rozhodnou znásobit chvíli
okouzlení romantickým dobrodružstvím.
Tomáš Barány je z bohaté rodiny majitele statku v Turci, může si tedy dovolit velkorysé pozvání - a tak oba jedou na výlet do Budína. Z bezstarostného útěku je svatba, mladý pár zanechá studií (i když Jana je proti tomu) a stěhuje se na Tomášův rodný statek. Zde se milostný příběh láme: Tomáš nadále považuje život za veselý večírek, zatímco Jana a její svérázný tchán se marně snaží zachránit statek před úpadkem… Toto je zhruba jádro příběhu nového filmu slovenského režiséra Miloslava Luthera Útěk do Budína, který vznikl v slovensko-česko-maďarské koprodukci na motivy prózy Vladislava Vančury.
Je to téměř vzorová ukázka "visegrádské" spolupráce (chybí tu jen Polsko, zato přibyla Vídeň), navíc ve filmu samém jsou zakódovány prvky fenoménu a budoucích tíživých problémů středoevropského regionu ve 20. století, které se tu a tam v náznaku připomínají. Především je to však film o nástrahách lásky, o střetu charakterů i "charakterů", o konfliktu zodpovědnosti a fanfarónsky lehkovážného přístupu k životu.
Vznikl původně jako televizní seriál (který uvidíme i na našich obrazovkách), teprve potom byl sestříhán do formátu dvouapůlhodinového distribučního filmu. V této podobě se však neubránil jisté rozvleklosti a zároveň i ploché povrchnosti; vývoj postav není zcela přesvědčivý, stejně jako rozvíjení vztahu mezi nimi. Už od počátku jsou "karty rozdány", bezstarostný Tomáš (Ondřej Sokol) se nutně musí vybarvit jako neplodný povaleč, senzitivní studentka Jana (Lenka Vlasáková), která se díky svému bohatému citovému životu i smyslu pro odpovědnost těžce snášejícímu tíživou atmosféru měšťácké rodiny zákonitě musí sblížit s mužně opravdovým tchánem Štěpánem (Bolek Polívka) atd. A tak na výpravném snímku nakonec s uznáním zaznamenáváme jen některé dobré herecké výkony - zejména Bolka Polívky, Lenky Vlasákové a Miroslava Donutila (v půvabné karikatuře vídeňského podnikatele), s uznáním kvitujeme svěží půvab metropolí Prahy, Budapešti i Vídně víceméně zdařile "oblečených" do kostýmů počátku dvacátých let minulého století; a když už jsme u kostýmů - také přehlídku módy oněch časů.