| Malé příběhy |  |
| Brian Cavanaugh |
Ročník 35 - číslo 10 |
Záleží na přístupu
Jedna chudá vdova měla dva syny. Sama byla již velmi zesláblá a její živobytí
záviselo na úspěchu malých krámků obou synů. Každý den se strachovala,
jestli něco prodají, a doufala, že budou úspěšní.
První syn prodával deštníky. Když se matka ráno probudila, hned se podívala
z okna, jestli svítí slunce, nebo se chystá na déšť. Když byla obloha
tmavá a zamračená, řekla vesele: "Dnes nějaké deštníky určitě
prodá!" Když ale svítilo slunce, celý den měla po náladě a
strachovala se, že si deštníky jejího syna nikdo nekoupí.
Druhý syn prodával vějíře. Chudák vdova se každého rána zadívala k
obloze. Když bylo slunce schované a zdálo se, že bude pršet, zachmuřila se
a lamentovala: "Dnes si určitě vějíř nikdo nekoupí."
Ať už bylo počasí jakékoliv, vdova si vždy našla něco, s čím si dělala
starosti. Svítilo-li slunce, strachovala se, že si nikdo nekoupí synovy deštníky,
když slunce nesvítilo a obloha se zatáhla, bědovala, že si nikdo nekoupí vějíře
druhého syna. S takovým přístupem nikdy nemohla nalézt štěstí.
Jednou potkala svou přítelkyni, a ta jí řekla: "Jdeš na to úplně špatně,
drahá. Ty přece nemůžeš být nešťastná. Když svítí slunce, lidé si
koupí vějíř, když bude pršet, koupí si deštník. Podporují tě oba
synové, takže nikdy nezůstaneš bez peněz!"
Vdova si uvědomila tuto prostou pravdu a změnila se. Od té chvíle byla až
do konce života šťastná.
O projevování pohostinnosti
Jeden muž šel na bohoslužbu do přeplněného kostela, a když byl službou
u vchodu požádán, aby si sundal klobouk, odmítl. Také několik dalších
lidí ho upozornilo, aby si klobouk sundal, ale on tvrdošíjně vzdoroval.
Kazatele to rozrušilo a po bohoslužbě si na muže počkal. Řekl mu, že v
kostele jsou rádi, že mezi ně přišel a že budou rádi i nadále, a k snímání
klobouku uvnitř kostela poznamenal, že doufá, že se v budoucnu přizpůsobí
jejich zvykům.
"Děkuji," řekl muž. "Děkuji, že jste si na mě našel čas.
Je od vás milé, že jsem pozván na shromáždění. Vlastně sem už
pravidelně chodím tři roky, ale dnes je to poprvé, co mi někdo věnoval
pozornost."
"Tři roky si mě nikdo nevšímal a dnes díky tomu, že jsem si nechal na
hlavě klobouk, jsem měl možnost mluvit se službou u vchodu. A teď si tu povídám
s Vámi, protože jste byl předtím vždy zaneprázdněn."
A co vy? Snažíte se projevovat pohostinnost k nově příchozím, nebo stále
nemáte čas?
Na učení příliš hloupý
Jednou se vrátil částečně hluchý chlapec ze školy s dopisem. Dopis
navrhoval, aby rodiče přestali posílat chlapce do školy. Prý je "na učení
příliš hloupý".
Když si dopis přečetla chlapcova matka, prohlásila: "Můj syn Tom není
hloupý. Ale budu ho tedy učit sama."
Když po mohla a mnoha letech Tom zemřel, celý národ mu vzdal čest tím, že
na jednu dlouhou minutu zhasl všechny žárovky.
Thomas Edison nevynalezl jen žárovku, u které si čteme, ale i pohyblivé obrázky,
na které se díváme, a záznam zvuku, který posloucháme. Celkem po sobě
zanechal více než tisíc vynálezů.
Bratr Jeremiáš a jeho vztah k životu
Kdybych mohl žít ještě jednou, snažil bych se nadělat víc chyb. Odpočíval
bych a uvolnil se. Byl bych bláznivější. Existuje jen velmi málo věcí,
které bych bral vážně. Užíval bych si více dovolené. Vylezl bych na více
hor, přeplaval více řek a pozoroval více západů slunce. Častěji bych se
procházel a díval se kolem sebe. Jedl bych více zmrzliny a méně fazolí.
Asi bych měl více skutečných problémů a méně těch, ,co kdyby náhodou´.
Patřím k lidem, kteří žijí preventivně, rozumně a spořádaně, hodinu
za hodinou, den za dnem. Ano, prožil jsem si své silné okamžiky, ale kdybych
měl ještě jednu šanci, chtěl bych jich zažít víc. Vlastně bych chtěl
jen je. Jen silné okamžiky, jeden za druhým, a ne tolik roků den za dnem. Zásadně
necestuji bez teploměru, lahve na teplou vodu, kloktadla, pláštěnky,
aspirinu a padáku. Kdybych to mohl zkusit ještě jednou, navštívil bych
spoustu míst, podnikl spoustu věcí a cestoval bych nalehko.
Kdybych měl ještě jeden život, začal bych běhat na jaře dříve bos a zůstal
tak déle, do pozdního podzimu. Více bych si hrál, častěji se projížděl
na kolotoči a natrhal si více sedmikrásek.
Jak se modlit?
Žák se ptá svého učitele: "Jak se mohu setkávat s Bohem?"
Učitel mu odpovídá otázkou: "Co můžeš udělat, aby vyšlo
slunce?"
Žák se rozhořčeně ptá dál: "Tak k čemu nám tedy budou všechny ty
vaše návody, jak se modlit?"
A učitel odpovídá: "Abych si byl jistý, že vstanete, až bude vycházet
slunce."
Milujte své bližní: chasidský příběh
Jistý bohatý židovský kupec se choval hrubě a pohrdavě k chudému starému
muži, který s ním cestoval vlakem. Když přijeli do cílové stanice,
obchodník zjistil, že nádraží je přeplněné davy zbožných židů, kteří
nadšeně očekávají příjezd jednoho z nejuznávanějších rabínů v Evropě.
Ke své zlosti zjistil, že oním mužem je stařec z jeho kupé.
Pln zahanbení nad svým chováním a vzteklý, že promeškal úžasnou příležitost
promluvit si mezi čtyřma očima s moudrým a zbožným mužem, se obchodník
prodral davem až k starci. Když se k němu dostal, prosil ho o odpuštění a
žádal požehnání. Starý rabín na něj pohlédl a odpověděl: "Nemohu
ti odpustit. Abys dosáhl odpuštění, musel by sis jej vyprosit u všech starých
lidí na celém světě."