| Do Františkových lázní |  |
| Vladimír Kaňka |
Ročník 35 - číslo 10 |
Nedaleko Chebu, v přírodovědně zajímavé oblasti, se
rozkládají třetí nejznámější západočeské lázně, pojmenované po
rakouském císaři Františkovi. O zřídle chutné a léčebné "kyselé
vody" věděli chebští měšťané přinejmenším od počátku 15.
století.
Od poloviny 16. století účinky pramenů s vysokým obsahem solí začínají
zkoumat saští lékaři, např. známý Agricola. Roku 1789 vznikl nad prameny
pavilon.
Za patronace císařské komise, iniciované chebským lékařem Adlerem, bylo
vyměřeno 19 parcel kolem pramene, které se losem přidělovaly chebským občanům,
budoucím lázeňským podnikatelům. Na základě císařského dekretu Františka
I. z roku 1793 vznikají lázně, nazvané Ves císaře Františka. Staví se
nový pavilon a dřevěná kolonáda, sjíždějí se hosté z Rakouska, Německa
i Ruska. Lázně získávají na proslulosti.
Roku 1810 přijíždí císař František I. s dcerou Marií Luisou, později
Ferdinand I. a budoucí císař Franz Josef I. Po Marii Luise se nazvaly tehdy
nové lázně - první plynové.
Františkovy Lázně se staly dostaveníčkem převážně německých umělců
- Beethovena, J. Strausse, ale i J. W. Goetha, který je navštívil
sedmnáctkrát. Goethe podnikal s hrabětem Kašparem Šternberkem geologické
výzkumy ve štolách blízké Komorní hůrky, o níž Goethe tvrdil, že je
vychladlou čtvrtohorní sopkou, což se po jeho smrti skutečně prokázalo.
Lázně byly roku 1865 jmenovány samostatným městem a získaly železniční
spojení. Dochází k rozsáhlé výstavbě lázeňských domů a rozšíření
parku s rondelem uprostřed.
Budovy s původními okrovými fasádami se dnes obnovují v tehdejší
romantizující i secesní podobě. Na přeměně parku do anglického slohu měl
zásluhu zahradník Martin Soukup se synem. Otevírá se kolonáda Solného a Lučního
pramene, nejdelší u nás. Tehdejší život v lázních popisuje ve svých
Dopisech z Františkových lázní Božena Němcová.
Františkovy Lázně prosluly léčbou ženských chorob (a byly proto terčem
nejapných vtipů), dnes se v nich léčí hlavně nemoci srdce a cév, ale i
kloubů.
Procházku lázněmi je nejlépe začít v Městských sadech. Zbývá-li čas,
můžete si prohlédnout výstavné lázeňské domy z druhé polovny 19.
století severně od parku. V parku je památník obětem druhé světové
války a dřevěný hudbení pavilon. Nemůžete minout empírový kostel Povýšení
sv. Kříže z let 1812 - 1820.
Výstavnou Národní třídou s obchody a hotely dojdete vlevo k Luisinu prameni
a Studenému vřídku, vpravo stojící Empírový pavilon pochází z roku
1826. Půjdete-li dále, dojdete ke kolonádě Solného a Lučního pramene. Ne
nadarmo byl střed lázní prohlášen Městskou památkovou rezervací.