| Kdo je šťastný? |  |
| Adalbert Ludwig Balling |
Ročník 35 - číslo 9 |
Tuto otázku klademe v životě velmi často. Ptáme se sebe i druhých. Z tisíce a více možností jsem se pokusil vybrat několik odpovědí. Nepřejděte prosím můj pokus příliš rychle. Nechte si jednotlivé věty rozpustit v ústech - tak jako se kouše víno, dříve než se polkne.
Šťastný je, kdo aniž podlehne melancholii, přihlíží, jak se vlaštovky houfují k odletu na jih.
Šťastný je, kdo se nezlobí na lomozící děti, kdo nechá psy štěkat a kočky mňoukat.
Šťastný je, kdo přes odřené kalhoty a díry v ponožkách věří, že jsou lidé, kteří mají ještě méně než on - a také nejsou nešťastní.
Šťastný je, kdo posílá své myšlenky s racky přes moře.
Šťastný je, kdo akceptuje sám sebe i se svými vrtochy.Šťastný je, kdo si nepostěžuje manželce, když vyloví z polévky vlas. Dobře totiž ví, že pokud padají vlasy, nenosí ještě paruku.
Šťastný je, kdo si sice stěžuje na kuří oka, ale nehaní proto všechny obchodníky s obuví.
Šťastný je, kdo je vděčný za čerstvé housky ráno, za sluneční paprsky v poledne, za hvězdy na večerním nebi - za vše, co se ostatním zdá tak samozřejmé.
Šťastný je, kdo si z kritiky bližních nedělá barometr své nálady.
Šťastný je, kdo má člověka, jemuž se může svěřit se svou hloupostí, aniž má pocit, že klečí před soudcem.
Šťastný je, kdo leží na zelené louce ve vysoké trávě, kope do vzduchu nohama, vnímá vůni květin, nechává si větrem pročesávat vlasy, hledí, jak nad ním táhnou mraky, a do daleka sní.
Šťastný je, kdo rozdává lásku, kde jektá zima, kdo vlévá důvěru, kde jeden o druhém pochybuje.
Šťastný je, kdo se raduje z vánoční pohlednice od šéfa, ačkoli ví, že ji naklepala jeho sekretářka.
Šťastný je, kdo i v šedivých, mlhavých dnech věří, že se zas vrátí sluneční svit.
Šťastný je, kdo - byť se slzami v očích- může svým drahým na rozloučenou říci: Bylo to dobře tak, jak bylo.
Stálo to za život.