| Porcelán se značkou NOVE |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 8 |
U rodičů na zdi visí po desítky let starý ozdobný
talíř. Na rodinné sešlosti jsme se sázeli, jak je asi starý. Když jsme
jej sundali, abychom zjistili jeho stáří, objevili jsme na spodní straně původní
nápis, který zní "NOVÉ". Všichni jsme se rozesmáli, ale bohužel
- stáří jsme nezjistili. Možná, že by poradil pan starožitník..
sourozenci Tomanovi z Brna
Děkuji našim čtenářům za milou a vtipnou historku. Nejsou však jediní, kteří se nechali zmást výrazem Nove na spodní straně porcelánu. Tento nápis v žádném případě neoznačuje nové zboží, s češtinou totiž nemá nic společného.
Nove je malinké městečko kdesi v severní Itálii, na řece Brenta, které snad již na dnešních mapách ani nenajdete. A právě toto malé městečko s krásnou kostelní věží bylo v druhé polovině 18. století italským centrem výroby tvrdého porcelánu. V té době byla ještě Itálie rozdrobena do malých státečků, z nichž nejsilnější byla Benátská republika. Zde se porcelán již vyráběl, ale pouze pod dohledem německých arkanistů (stálý čtenář naší rubriky tento pojem již zná) a z dovezeného kaolinu.
Když saský kurfiřt zakázal vývoz kaolinu do Benátska, hledali tamní senátoři náhradní řešení. Dlouho zkoušeli různé dotace a subvence, až jednoho senátora napadla převratná myšlenka. Pokud někdo zahájí výrobu kvalitního porcelánu z místních zdrojů, nebude muset po dvacet let platit žádné daně. Mnoho podnikatelů začalo experimentovat, úspěšný však byl pouze jeden - Giovanni Battista Antonibon. Přišel na výrobu tvrdého porcelánu. Protože v Benátkách již nebylo místo na novou manufakturu, zahájil výrobu na statku svého otce v městečku Nove.
Benátčané byli dobří zákazníci, a tak továrna vzkvétala i pod vedením jeho syna Pascala. Vyráběla oblíbenou majoliku, kameninu a vzácný porcelán. Porcelán však nikdy nebyl tak kvalitní jako míšeňský nebo náš český. Měl šedou nebo žlutavou barvu. V určitém období, kdy rakouské monarchii patřila i severní Itálie, se dovážel i k nám. Zvláště oblíbené byly figurky Napoleona v různých dehonestujících pózách a sošky Jana Nepomuckého. Porcelán se v Nove vyráběl až do roku 1832. V tom roce byl totiž uvolněn dovoz kvalitního porcelánu z ciziny a továrna v Nove byla úplně zrušena.
Našim čtenářům mohu odpovědět na jejich dotaz. Talíř
na zdi jejich rodičů byl vyroben porcelánkou v Nove někdy mezi lety 1750 až
1832. Přesnější určení podle fotografie nelze provést, ale i tak se jedná
o krásnou a vzácnou starožitnost zdobenou vzorem "ponticello", který
napodoboval čínské nebo spíše holandské originály. Odhadnout cenu je
velmi těžké, protože se tyto talíře v prodejnách starožitností téměř
nevyskytují. Je totiž taky možné, že talíř není z porcelánu, ale z
majoliky. Určitě však bude levnější než výrobky slavných porcelánek,
jeho cenu odhaduji zhruba do dvou tisíc korun.