| Umělé psí nosy |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 8 |
Neznáme lepší
identifikátor pachů a vůní, nežli nos psa. Vycvičit tohoto dokonalého
stopaře tak, aby svým čichem upozornil člověka na určitou látku, která
normálně pro jeho život a obstarávání potravy není zajímavá, je
zdlouhavé a ne vždy praktické. Proto technici neustále vymýšlejí přístroje,
jimiž by se dal dokonalý psí čich nahradit.
K detekci drog i výbušnin slouží zařízení, která nasávají vzduch ze zavazadel, palivových nádrží či skrýší v sedadlech a dutinách. Vzorek vzduchu se podrobuje analýze v přístroji zvaném hmotnostní spektrometr, který je schopen určit i velmi malé množství hledaných látek. Tyto elektronické přístroje jsou nastaveny zejména na hledání látek obsažených v dynamitu, semtexu či nitroglycerinu pomocí elektronů přitahovaných jejich výpary a odhalují tak výbušniny. Některé jsou takových rozměrů, že jsou průchodné - jedno takové zařízení sloužilo v Soulu při olympijských hrách rok 1988.
První krok v cestě na cestě k umělému čichu podnikl v šedesátých letech minulého století dr. Andrew Dravniek z technické univerzity v Chicagu. Muž, zahalený tak, aby ho nikdo nepoznal, tu v laboratoři vstoupil do skleněného utěsněného válce. Z jedné strany tam ventilátor vháněl čistý vzduch, na druhé straně byl odsáván vzduch znečistěný zplodinami dýchání pokusné osoby i jejími tělesnými výpary. Úlohu umělého nosu v tomto případě převzal plynový chromatograf. Ten během půl hodiny v použitém vzduchu rozpoznal 24 různých složek a získal tak pachový otisk pokusné osoby. Porovnáním s kartotékou dospěli experimentátoři k nezvratné identifikaci pokusné osoby. Dalo by se to přirovnat k otiskům prstů.
Tento úspěšný pokus vyvolal optimistické prognózy o rychlém využití umělého čichu v lékařství při diagnostice nemocí a určování příbuznosti osob, v kriminalistice, jako průkaz ke vstupu do určitých objektů a podobně. Ve skutečnosti jsou všechny naše dnešní přístroje, i když udělaly ohromný pokrok proti popsanému pokusu, a za nějakých deset tisíc korun si můžete koupit detekční elektronické zařízení rozlišující až 15 různých jedovatých nebo hořlavých plynů a stupeń jejich koncentrace ve vzduchu, pořád jsou všechny přístroje velmi neohrabané proti psímu čichu.
Dnes žádného řidiče nepřekvapí, že musí se svým automobilem pravidelně absolvovat povinné měření emisí. Stejně tak je třeba kontrolovat dokonalost spalování kotlů a plynových spotřebičů v domácnostech i průmyslových kotelen a spaloven. Detektory plynů používají plynaři, kominíci, instalatéři, hasiči či pracovníci chemických továren. Páralův hrdina, bojující v chemickém provozu s nerozpustným knedlíkem, stejně jako už dávno před ním horníci, měl jako indikátor nebezpečného plynu v kleci opeřence. Dokud ptáček zpíval, bylo vše v pořádku, když začal skomírat, bylo na čase vzít nohy na ramena. Dnes je to, alespoň co se týče zvuků, naopak - krabička, která se vejde do kapsy, začne pípat, když naměří víc než nastavenou mezní hodnotu.
Přístroje na zjišťování přítomnosti určitého plynu, nežádoucích výparů nebo kouře mají rozmanité principy, ale žádný z nich neumí spočítat molekuly tak, jako to dokáže psí nos. Přesto by asi jedna polovina obětí požárů mohla být zachráněna, kdyby je včas varovaly detektory kouře či jedovatých plynů.
Fotoelektrický
detektor např. nasává vzduch mezi ultrafialovou lampu a fotobuňku. Jakmile
fotobuňka zaregistruje změnu intenzity dopadajícího světla, vyvolá
poplach. Katalytické senzory pracují na principu elektricky měřené teploty
spalovaného plynu, jiné zase na bázi rozdílné tepelné nebo elektrické
vodivosti zahřívaného plynu. Infračervené snímače využívají změny
vlnové délky světla v závislosti na druhu a koncentraci určitého plynu,
naproti tomu fotoionizační senzory využívají k témuž účelu ultrafialové
záření a měří jím způsobené změny v proudu iontů. Elektrochemické snímače
pracují se změnami parametrů elektrod v závislosti na chemické reakci plynu
na jejich povrchu za přítomnosti elektrolytu.
Hasiči někdy používají tzv. akční trubičky připomínající známý postrach řidičů, jímž dopravní policie zkoumá, zda řidič požil před jízdou alkohol. Nasátím vzduchu na místě zásahu se trubičkami dá zjistit přítomnost a koncentrace patnácti nebezpečných plynů. Přesnost měření je srovnatelná s elektronickými detekčními přístroji.
Vidíte tedy, že psí nos se pokoušíme napodobit nejrůznějšími technickými prostředky. Všechny mají ale jednu věc společnou: žádný z nich se zatím v principu ani účinností nepodobá psímu čichu!