| Úryvky ze života abba Pafnucia |  |
| Guerrino Ermacora |
Ročník 35 - číslo 8 |
Pafnucius
hodně četl a věděl spoustu věcí. Znal Písmo, měl přehled o teologii a
filosofii a dokázal v mžiku nalézt jádro každé otázky nebo debaty. Jednou
vyprávěl Pafnucius o svých úvahách moudrému Zachariášovi. Zachariáš ho
rázně přerušil: "Ty vždycky víš, kde máš hledat. A právě proto
jsi Boha ještě nenašel." Ta slova byla pro Pafnucia horší než rána pěstí
do břicha. Naplnila jej smutkem a neklidem, Zachariáš mu tedy vyprávěl příběh.
"V Arabském moři kdysi dávno žila jedna ústřice.
Rozhlížela se kolem dokola a všimla si, že do rozsedliny ve skále spadla
perla. Po dlouhém úsilí se jí podařilo perlu vytáhnout a položila ji na
dno kousek od sebe. Říkala si totiž, že až ji lovci uvidí, vezmou si ji a
ústřici nechají na pokoji. Ale když se lovec perel ponořil pod hladinu,
hned si všiml ústřice, protože byl zvyklý hledat škeble. Perly si nevšiml.
Ty jsi, Pafnucie, jako ten lovec. Příliš sis zvykl hledat škeble, proč
nevidíš perlu, která leží na skále? Co musíš udělat, aby is všiml, že
tam leží již vyloupnutá perla?"
"Musím se změnit."
"A jak?"
"Nesmím chodit po vyšlapaných cestách. Musím zapomenout na sebe a na
svůj způsob myšlení."
………………………………………………………………………..
Matěj se otočil na Pafnucia: "Ale ty bys mi mohl pomoct. Jsi mnich a máš svůj věk. Sice tu jsi jen přechodně, ale jistě jsi osvícený modlitbou. Poslouchej mě dobře. Přišel za mnou stařec a řekl mi, že často čte v Písmu výrazy ,obětní dar' a ‚oběť' , ale neví, jaký je mezi nimi rozdíl. Co mu mám odpovědět?"
Pafnucios tedy řekl: "Nejsvětější igumene, když
mne o to žádáš, odpovím ti. Poslechni si tuto bajku. Jednoho dne se na dvoře
procházel vepř a slepice. Když došli ke dveřím do kuchyně, slepice
poznamenala: ‚Podle vůně si myslím, že vaří vejce a vepřové koleno.
Jak vidíš, vepři, máme stejný osud.' Vepř zavrtěl hlavou: ,S tím nemohu
souhlasit. Pro tebe je to jen obětní dar, ale pro mne je to skutečná oběť!'"
Igumenovi se ta odpověď velmi zalíbila a stařec, který se jej tázal, byl
velice spokojen.
Dva dny poté igumen znovu vyhledal Pafnucia, který právě
čistil latríny. Pafnucios přerušil práci, hluboce se poklonil a pozdravil:
"Pokoj tobě, nejsvětější igumene."
"Pokoj tobě, bratře. Nerad bych tě vyrušoval, ale chtěl bych ti předložit
jednu otázku."
"Staň se podle tvé vůle. Jen mluv, igumene."
"Mezi námi je jeden starší bratr, který se velmi bojí smrti. Trápí
ho spousta nemocí a velmi se souží. Co mu mám říct?"
Pafnucios mu odpověděl: "Smrt je jako latrína. Když tam člověk musí,
tak musí."
I tato odpověď se igumenovi zalíbila a starci přikázal
navštěvovat latrínu osmkrát denně, rozjímat tam v pohodlí o lidském
osudu, a zbavit se tak strachu.
......
Právě z doby Pafnuciova pobytu v lávře pochází sbírka výroků a citátů, která je dnes známa pod názvem "Výroky a skutky abba Pafnucia". Některé z nich uvedu. "Člověk má mít vždy dvě kapsy. Na jedné by měl mít napsáno ,Jsem prach a popel' a na druhé ,Pro mne byl stvořen vesmír.'" A také řekl: "Každý člověk má dva vaky. Jeden mu visí na hrudi a druhý na zádech. V předním vaku nosí hříchy ostatních, neřesti a slabosti svého bližního, zatímco své vlastní hříchy, odsudky a ničemnosti nese ve vaku na zádech. Potíž je v tom, že člověk vidí jen vak, který má přímo před nosem, který bývá malý a lehký, protože obsahuje jen cizí záležitosti. Nevidí však vak na svých zádech, který je obrovský a těžký, protože je plný jeho vlastních hříchů. Pokud chce člověk žít správně, musí si vak ze zad přesunout na hruď a vak z hrudi si připevnit na záda.
"Stáří nemá nic společného s počtem let. Někteří lidé jsou staří už ve dvaceti."
"V den soudu bude člověku položena jedna snadná a jedna obtížná otázka. Ta snadná bude znít takto: ,Proč jsi nebyl tak velký jako David a svatý jako Mojžíš?' A ta obtížná bude: ,Co jsi učinil, aby ses stal sám sebou?' Já říkám, že jen málokdo dokáže na druhou otázku odpovědět."
"Aby člověk dospěl ke Kristu, musí projít sedmdesáti sedmi dveřmi. Každé dveře otevírají další otázku a vedou do nového období. Když člověk konečně dorazí až k posledním dveřím, bude už žít ve víře."
"Když se setkáš s člověkem prolhaným nebo pyšným, věz, že takový je i jeho učitel."
"Neomylné pravidlo zní: ,Když kritizuješ někoho jiného a vidíš na něm chybu nebo hřích, táž chyba či hřích přebývá i v tobě, jenže čtyřicetkrát větší.'"
"Dva pyšní lidé? Není možné, aby se navzájem milovali."
"Pomalost je od Boha a spěch od démona."
"Démoni se vyznačují tím, že přicházejí nepozorovaně."
"Démon se snaží ze všech sil, aby lidé uvěřili, že neexistuje."
"Boje se dělí na menší a větší. Menší boj vedou vojska a prolévají při něm krev, zatímco větší boj vede člověk sám proti sobě, proti svým neřestem, vášním a osobním démonům."
do boxu
Guerrino Ermacora se narodil roku 1945 v italském městě Friuli. Po ukonočení
studia teologie hodně cestoval a nyní přednáší katolické naboženství na
střední škole v italské provincii Pordenone. Jeho zálibou je studium starověkých
a středověkých dějin.