| Walburga |  |
| Lubomír Linhart |
Ročník 35 - číslo 7 |
Abatyše; patronka šestinedělek, rolníků, ochránkyně domácích zvířat, při kašli, při kousnutí psem, při vzteklině, proti chorobám očí
Jméno Walburga znamená "mocný hrad" či "mocná ochranitelka." Walburga patřila do rodiny světců. Její dva bratři Willibald a Wunibald se také řadí mezi světce. Walburga se narodila r. 710 v Anglii Richardovi a Wunny z Wessexu. Vychována byla v klášteře Wimborne.
Svatý Bonifác, bratr její matky, působil v Německu. Pozval Walburgu do družiny mnichů a řeholnic, kteří pomáhali s evangelizací Německa. Stala se řeholnicí v klášteře Tauberbischofsheimu. Po smrti svého bratra Wunibalda r. 761 převzala vedení podvojného kláštera v Hendenheimu, který on zakládal.
Svou zbožností a přesvědčivostí přispěla k šíření křesťanství v ještě částečně pohanském Nemecku. Zemřela 25. února 779 v Hendenheimu. Její ostatky přenesl biskup Otgar roku 870 do Eichstatu, kde jsou uloženy dodnes.
Jedna zajímavost se traduje o jejím hrobě. Na kamenné desce jejího náhrobku v Eichstättu se objevuje tekutá sraženina, jíž se přičítá léčivá moc. Zdejší lidé ji rozesílají do celého světa pod názvem Walburžin olej. Známá Valpuržina noc z 30. dubna na 1. květen však nemá s touto Walburgou nic společného.