| Retrospektiva českého kubisty |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 7 |
Tomu, kdo váhá,
kam zařadit jméno tohoto malíře, připomeneme: jedná se o tvůrce originální
podoby českého kubismu, učitele, přítele Filly, Kubišty, Kubína, autora
jedinečných obrazů ve stylu art deco i doslovného převaděče děl starých
mistrů. Tohle mu historici umění dodnes nedokážou odpustit a milovníci
Procházkova umění to považují za skvrnu na čistém Mistrově šatu.
V letech před první světovou válkou žil Antonín Procházka se svou ženou Linkou v nuzném bytě v malostranské Vlašské ulici. Zařízení představovaly obrazy, stojany, plátna, doplňovaly je štětce, barvy, ředidla. V tomto pavlačovém domě se scházeli malíři - stoupenci moderních výtvarných směrů - a horovali pro "jediný správný" výtvarný styl. Když po první společné výstavě, kterou prezentovali pod skupinovým názvem Osma, nenásledovala další v oficiálních prostorách, poskytli Procházkovi k vystavení děl svůj byt. Veškeré zařízení prodali, protože potřebovali peníze na cestování. Itálie a Francie byly zeměmi zaslíbenými umělcům. Poté co i tam došly peníze, vrátili se Procházkovi zpět a Antonín Procházka - aby uživil rodinu - přijal v roce 1910 místo kantora v Moravské Ostravě.
Počátkem 20. let se Procházkovi znovu stěhují - ne do Prahy, ale za lepším kantorským místem do Nového Města na Moravě. Malíř byl stále v kontaktu se svými pražskými přáteli a byl dokonale informován o uměleckých novinkách. Obrazy, na jejichž tvorbu se může soustředit v maloměstě daleko hlouběji než v Praze, jsou svobodnější, jistější, sebevědomější, začíná experimentovat s barvami smíchanými s pískem, drobnými kamínky nebo zrníčky máku. V Novém Městě se od kubismu obrací k naivistické tvorbě. Bezstarostné scenerie s milenci zahleděnými do sebe, spokojenými tuláky, krásnými ženami a jejich obdivovateli v moderních autech mu vynesly kritiku současníků. Historici umění však oponují - sice nebyl aktuální, ale srozumitelnou řečí se snažil harmonizovat život.
V roce 1924 se Procházkovi trvale usazují v Brně a stávají se váženými členy tamních kulturních spolků. Tady Procházka jako jeden z prvních českých malířů oživuje starověkou malbu voskem - enkaustiku. Ta mu pomáhá k ještě realističtějšímu ztvárnění postav a opět za to sklízí kritiku věrných moderním směrům. Procházkovy obrazy se však líbí a objednávky brněnských sběratelů a obdivovatelů se jen hrnou. Dostává i několik státních zakázek, pro Masarykovu univerzitu například vytváří rozsáhlou fresku Prométheus přináší lidem oheň (1938).
Po premiéře v Brně se výstava Antonín Procházka 1882-1945 přestěhovala
do pražského Obecního domu, kde potrvá do 2. března. Široce pojatá
retrospektiva zahrnuje dílo malířské, sochařské, kresbu, grafiku,
ilustraci i návrhy a realizace v oboru užitého umění a nábytku. Výstava
je dosud největší přehlídkou tohoto osobitého malíře první poloviny 20.
století.