| Kočí |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 7 |
"Doslechl jsem se, že mé jméno je prý z maďarštiny. Ale náš
rod tam rozhodně kořeny nemá…"
Z dopisu J. Kočího, Hradec Králové
Podle všeobecného mínění jazykovědců je to, co jste se doslechl,
pravda pravdoucí…
Poslední vydání Slovníku spisovného jazyka českého (1994) definuje kočího
jako toho "kdo řídí kočár nebo povoz s potahem". "Panskej kočí"
bylo za totality dost opovržlivé označení šoférů-slouhů vozících
tehdejší papaláše. Ze současné hovorové němčiny (z Berlína) znám
pojem "Benzinkutscher" = benzinový kočí, trochu žertovný, trochu
hanlivý výraz pro řidiče automobilů. Ale od nich k někdejším "řidičům
koní", kočím (podle tohoto zaměstnání dostal váš předek jméno,
které nosíte i vy) musíme ujet pořádný kus cesty - ani ne tak po silnicích
jako spíše časem… A to až do 15. stol. do tehdejších Uher, do blízkosti
dnešního Komárna. Tam už v té době ve vesnici Kocs byla prý přepřahovací
stanice pro povozy směřující do Vídně. A v této vsi se také měly vyrábět
určité druhy zřejmě krytých vozů, maďarsky zvaných kocsi szekér (kocské
vozy). Jméno obce a tamějších výrobků dalo časem vzniknout pojmům, jako
kočár, Kutsche (němec.), coache (angl.), coche (franc.). A podobně i v dalších
evropských jazycích.
Já vím, že se vám asi zdá dost divné, že by ten honosný výtvor, v němž
se vozili i vládcové nad životem a smrtí milionů, měli stvořit potomci
turkotatarských kmenů, kteří se usídlili v Panonské nížině a od tamních
obyvatel právě naopak přejímali do své řeči stovky a stovky slov pro
pojmenování věcí a jevů, které dříve neznali. Ale nemylme se, nešlo přece
o honosné kočáry (ty se vyráběly a vylepšovaly po staletí jinde a v lepších
podmínkách), ale o původní název prvních, jistě skromných výrobků.
Možná, že vás napadlo, zda s pojmem "kočár", "kočí"
nesouvisí také sloveso "kočovat", tj. měnit svá sídla, místo svého
pobytu, přemisťovat se. Pokud vím, v angličtině, francouzštině a němčině
nikoliv. Ty užívají spíše základů od latinského "nomades"
apod. Ale náš pojem je zřejmě odrazem turkotatarského "köč" ,
tj. putování, přesídlování. Ostatně, co je taková jízda v povozu (ať už
jde o ten kočár nebo octavii), než "přemisťování". Arciť s
jeho původní formou, kdy pastevecké kmeny následovaly svá stáda za
potravou nebo později a relativně donedávna i u nás, kdy se takto stěhovaly
od vesnice k vesnici cikánské rodiny, už má společného jen málo.
(P. S. Abych vám nezůstal nic dlužen: Dobrovský přiřkl původ názvu
"kočár" nám. Odvozoval ho z "kotčích vozů", tedy těch,
jež měly jakousi nástavbu - v podobě "kotce" či budky. Ty kryly náklad,
případně i cestující, před nepohodou. Jeho následovník Emler však jeho
teorii vyvrátil.)