| Tvář Muže bolesti |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 7 |
První
fotografii plátna, která vedla k zásadnímu zvratu při výzkumu turínského
plátna, pořídil roku 1898 Secondo Pio. Na fotografické desce se objevil překvapivě
detailní obraz Muže bolesti: tělo urostlého muže vysokého asi 180 cm, s
plnovousem a delšími vlasy, pažemi zkříženými v úrovni podbřišku a
napjatými dolními končetinami, včetně nártů. Na těle, zejména na zádech,
vystupovaly do popředí nesčetné stopy bičování. Vznešený a krásný
obličej Ukřižovaného budil úžas. Roku 1931 znovu, a tentokrát opravdu
odborně, fotografoval plátno Giuseppe Enrie. Zřetelné stopy zhmožděnin,
ran i krve se přímo nabízely lékařským rozborům.
V listopadu roku 1973 byly odebrány první vzorky vláken látky plátna pro palinologický výzkum. Dr. Max Frei nalezl na povrchu plátna množství pylových zrn druhů rostlin rostoucích v Palestině, Anatolii, Francii a Itálii. Dala se tak vlastně sledovat celá cesta pohřebního rubáše z Jeruzaléma do Turína. V březnu 1977 se v Albuquerque ve Spojených Státech konala první konference o vědeckém výzkumu turínského plátna. Výzkumná skupina Shround of Turin Research program (STURP) je pak studovala ve dnech 8.-13. října 1978 nejmodernějšími přístroji. Plátno o rozměrech 4,36m x 1,10 m a váze 1,42 kg bylo vyšetřeno makroskopicky, ultrafialovými a infračervenými paprsky, byly pořízeny rentgenové snímky a materiál byl vyšetřován spektrograficky i pomocí masové spektrometrie. Diskuse o rozboru vláken pomocí radioaktivního izotopu C14 probíhá dodnes. Profesor M. Tite z Britského muzea sice zkoumal roku 1988 vzorek velikosti 1x7 cm o hmotnosti 159 mg v laboratořích v Curychu, Oxfordu a Tucsonu a dospěl k názoru, že plátno pochází z let 1260-1390, ale již 16. února 1989 publikoval časopis Nature článek, který jeho předčasné závěry silně relativizoval.
Výzkum rovněž vyloučil přítomnost jakéhokoli barviva nebo malířského prostředku. Vznik obrazu na plátně vlastně posud nelze přesvědčivě vědecky vysvětlit. Rozhodně nevznikl v důsledku chemických reakcí látek přítomných na těle ve chvíli ukládání do hrobu, např. aloe. Zdá se spíše, že se tělo Ukřižovaného doslova prozářilo tkaninou, přičemž na ní zanechalo svůj otisk i stopy krvavých skvrn. Neznáme žádný jiný pramen, který by podával tak detailní výpověď o utrpení Ukřižovaného. Výčet lékařských konstatování by byl příliš dlouhý. Soustřeďme se na nejpodstatnější. Krevní stopy na hlavě a kapky krve na vlasech poukazují ke zraněním způsobeným trnovou korunou. Tvář vykazuje i otoky po ranách holí, pěstí nebo způsobených pádem na zem. Na zádech, hrudníku, v břišní krajině a na stehnech je patrno na 120 šlehů, důtek při bičování. Ve vřetenozápěstní oblasti ručního kloubu je vidět stopy probití hřebem, stejně jako na nohou.
Změny směru stékání krve z ran umožňují rekonstruovat pohyby Ukřižovaného na kříži, který se vzpínal v agonii v zoufalé snaze se nadechnout. Prokazatelná je i rána z milosti do boku asi ve výši pátého až šestého mezižebří mířící k srdci, z nějž vytekla "voda a krev". Nadto se zdá, že při mimořádném zvětšení a počítačové trojrozměrné rekonstrukci obrazu vyvstává na pravém oku muže Turínského plátna i Pilátova mince s částečně patrným opisem "TIBEPIOY KAICAPOC".
Po dvaceti stoletích zbožné úcty se před očima celého
světa zplna rozevřelo po boku zpráv evangelií působivé obrazové svědectví,
vůči němuž lze jen stěží zůstat lhostejným.
Mince Pontia Piláta na pravém oku
Trojrozměrný model tváře
3. Rány na zápěstí a rekonstrukce agonie