| Elegance v krabicích |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 35 - číslo 7 |
Vlaďka Dobiášová
vystudovala na pražské Pedagogické fakultě obory ruština a výtvarná výchova.
Na kantory měla štěstí: učil ji mj. kunsthistorik Miroslav Mičko a vynikající
malíř Cyril Bouda. Ona sama pak učila výtvarnou výchovu na základní škole
sedm let, později se u jedné velké firmy věnovala vzdělávání dospělých.
To už měla doma slušnou sbírku oblečení a doplňků městské módy z I.
republiky, kterou však znali jen její přátelé. Všechno změnil listopad
1989…
X Jak jste přišla na to, že víc patříte do ranných let
20. století než do období budování socialismu?
Možná proto, že jsem měla tetičku - Lídu Klímovou-Grossmannovou, operetní
subretu, které zpívala v Uránii. Obdivovala jsem ji: byla drobná, krásná a
hezky se oblékala. Měla nádherný byt plný krásných věcí a v krvi styl.
Nikdy jsem ji neviděla neupravenou… K mé babičce chodili s manželem, což
byl konferenciér typu Vladimíra Dvořáka, se skupinou dalších kumštýřů
na obědy (protože ta báječně vařila!)
X Pak ovšem byl kontrast tetiččina oblečení a univerzálních
tepláků v padesátých letech pro vás o to směšnější…
To ano, jenže já osobně jsem tepláky nikdy nenosila, protože moje maminka
byla švadlena a tak jsem chodila krásně oblékaná. Pletla mi i punčochové
kalhoty.
X Jaký je rozdíl mezi elegancí žen první republiky a žen
současných?
Tehdy to byla nejen elegance krásných šatů, ale i vystupování - takže i
elegance ducha. I když to někdy bylo povrchní, ne tak moc jako dnes. Dneska
se hodí do krásných šatů i potvora, která na to má peníze.
X Copak dřív nebyly peníze na oblečení důležité?
Míň, než bychom si mysleli. Hodně se tehdy šilo doma, konfekce se teprve začala
rozvíjet a dlouho jsme si na ni zvykali. Takže se pilně kopírovaly modely ze
salonů a to, co nosily filmové hvězdy. U nás se tehdy vyráběly velmi
kvalitní látky, takže výsledek elegantní opravdu byl!
X My víme, co nosí ženy středních let nyní. Ale co si
oblékla elegantní čtyřicátnice v třicátých letech? Jaké například měla
prádlo?
Některé ženy v té době ještě nosily kalhotky z jemného plátna, ale
spousta jich už měla kalhotky z čistého hedvábí. Hodně se nosily lehké
materiály, například trikotýn, a podprsenky teprve teď začaly mít ty
charakteristické košíčky. Taky tu byla móda barevného prádla: mám krásnou
sbírku hedvábného prádla z doby art decco a tam je fialová, zelená, modrá,
oranžová…
X Jak často se měnilo prádlo - a v čem se pralo?
Víte, že jsem se to nikde nedočetla a nevím to? Určitě to bylo individuální,
ovšem vrchní prádlo (spodničky a košile) se určitě neměnilo každý den.
Prádlo se pralo převážně mýdlem, ale už byly i moderní prášky, např.
Radion.
X Jaké se nosily punčochy?
Výkřikem módy byly hedvábné punčochy různých barev - od tělové a bílé
po černé, i barevné se vzorkem. A pořád se ještě nosily pletené punčochy.
Teprve po válce k nám Američané přivezli nailonky a za ty by tenkrát ženy
daly cokoli…
X A co doplňky?
Tenkrát by žena nevyšla na ulici bez klobouku, rukaviček a střevíčků
stejné barvy. A samozřejmě měla i v létě punčochy. Muži chodili v oblecích,
v kloboucích a s rukavicemi - i můj tatínek, který byl obyčejný tramvaják!
X Jenže tenkrát nejela žena z práce v pět hodin narvanou
tramvají s igelitkami plnými nákupů…
A jak myslíte že to dělaly?! Taky byly zaměstnané a taky nakupovaly, ale ne
všeho takové hromady! Tehdy stačila k večeři houska se sýrem - a to se vešlo
do kabelky nebo sáčku. Takže ta doba nebyla tak náročná, fyzicky ani
psychicky.
X Chtěla by Vlaďka Dobiášová žít v té době?
Ne, já patřím sem. Ale pořád se tou dobou zabývám: oblečením, stolováním…
Dneska má vlastně své muzeum: něco v agenturní místnosti, něco doma vyskládané
v krabicích. Mám všechno - od knoflíků a nití, doplňků, výšivek…
X Umíte taky něco prodat?
Dřív jsem byla větší vetešník! Teď už vím, co chci - především pro
módní přehlídky. Takže co nepotřebuji, prodám. A místo toho sháním například
originální hudební nahrávky a pak mám k oblečení písničku nebo naopak.
A také ostatní předměty musejí být dobové - třeba motocyklistická přilba
nebo volant z auta. Na mých přehlídkách není nic současného, na to jsem
hrozně přísná. Nemám žádné repliky, dokonce i originál knoflíky přišívám
dobovou nití…
X Kolik máte manekýn?
Ty si najímám, těch stálých mám asi dvacet. Jsou mezi nimi samozřejmě i
muži. Záleží na objednávce: nejnižší počet je tak šest, to je opravdu
jen na pár minut a několik modelů. Někdy chtějí zákazníci pouze ženy, třeba
jen blondýnky nebo plavovlásky… v nočním oblečení, prádle, pracovním,
večerním.
X O co jsme oproti předválečné době přišli?
O styl - nejen v oblékání, ale také v chování. Ale pozor - nezatracuji například
džíny, ty patří k době, jen by se neměly nosit jako společenské kalhoty
třeba k saku. Ovšem i to ovlivňují média. Ale ti, co chtějí být sví, si
je nevezmou. Hodně věcí je naopak stejných: jen domácí švadleny byly
nahrazeny butiky a ženy se víc než filmy inspirují televizí a časopisy. A
taky doufají (stejně jako jejich babičky), že budou mít šmrnc…