| Za romantikou k Zemské bráně |  |
| Jan Vítek |
Ročník 35 - číslo 7 |
Už jste se někdy
zamýšleli nad tím, kolik je u nás nejrůznějších "zemských
bran"? Obvykle jsou tak označovány protáhlé mezihorské sníženiny
nebo výrazné údolní úseky, oddělující - či naopak spojující - dvě
poněkud odlišné oblasti.
Do zeměpisného názvosloví vešla zejména Moravská brána, tvořící spolu
s Vyškovskou bránou předěl mezi Českou vysočinou a Karpatskou soustavou.
Využívána je zejména komunikačně, protože jí prochází frekventovaná
silnice a železniční trať směrem k Ostravě. Také Česká brána, často
uváděná též latinským názvem Porta bohemica, je odedávna využívanou
spojnicí Prahy s českým severem a přilehlým Saskem. Hlubokými zákrutami v
ní Labe půlí členitou krajinu Českého středohoří. Mnohem méně známou
Českou bránu najdeme na východním okraji Lužických hor při hranici s Německem.
Kdysi jí procházela zemská stezka z Žitavy do Čech.
Několika názvy - Zemská, Česká či Moravská brána - je pak uváděn i
skalnatý úsek údolí Křetínky na Českomoravské vrchovině. K této
romantické soutěsce, skryté v lesích mezi Letovicemi a hradem Svojanov, se váže
dávná pověst o čertovi, který chtěl skalami zavalit cestu údolím a zabránit
tak příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje z Moravy do Čech. Ostatně, k příchodu
obou hlasatelů křesťanství se vztahuje i původ jména přilehlé obce Bohuňov,
tedy "Bůh nový".
Snad nejpůvabnější Zemská brána, opředená pověstmi o pašerácích a
zbojníkovi Ledříčkovi, se pak ukrývá při česko polské hranici uprostřed
Orlických hor. Tuto "divokou" údolní partii se skalními útesy a
balvanitým řečištěm vyhloubila Divoká Orlice a dostupná je třeba od
kamenného mostu při silnici z Bartošovic k chatě Čihák a do Českých
Petrovic, nebo z opačné strany od Klášterce nad Orlicí. Údolím prochází
modře značená cesta, v turistické sezóně provázená tabulemi naučné
stezky, v zimě při větší sněhové nadílce sledovaná lyžařskou stopou.
Především pod silničním mostem při ní mineme řadu romantických zákoutí,
chráněných v přírodní rezervaci.
O pohnuté minulosti těchto míst svědčí i některá pojmenování, jako Pašerácká
skála, Pašerácká lávka, Ledříčkova skála aj. Odlehlá soutěska kdysi bývala
nejsnadnějším horským hraničním přechodem kudy se pašovalo zboží (především
prý sůl) z tehdejšího Pruska. A zbojník Ledříček? 
Zřejmě
šlo o dobrodružnou a poněkud rozporuplnou postavu kláštereckých lesů z počátku
19. století. Podle lidových zkazek i dobových zápisů prý bohatým bral a
chudým dával, proto bývá považován za jakéhosi "Jánošíka Orlických
hor". Údajně nosil červenou vestu, formanský kabátec a haluzácké
holinky, býval však i mistrem převleků - tu za hajného, jindy za krajánka
a na důkaz smělosti i za četníka. Skrýval se v jeskyňce uprostřed skály,
kam šplhal po vysoké jedli a kde při pronásledování prý přišel i o život.
Pašeráckou lávku, nedávno obnovenou po povodňovém přívalu, přechází
turistické značení v horní části Zemské brány, útes Ledříčkovy skály
s temnou jeskyní mineme při téže cestě nad pravým břehem řeky už blíže
ke Klášterci nad Orlicí.
Foto: autor