| Kousek cesty s Janou Šilerovou |  |
|
Ročník 35 - číslo 7 |
Nedělně vyšňořená rodinka - maminka, tatínek, děti v bavlněných bílých punčocháčích - jde do kostela, potom do cukrárny a pak společně ke svátečnímu obědu, který pečlivé maminky "předuvařily". K tomu všemu nedělní pohádka z rádia a odpolední procházka… Dnes ten idylický obrázek přetrvává ve zmenšujícím se rozměru snad na jižní Moravě. Jak rádi bychom tu křesťanskou idylku vrátili zpět. Kam se ty časy poděly?
A tak hledáme viníka: komunistický režim, hříchy církve v dějinách, nevěrohodné svědectví nás křesťanů, postmoderní svět, který všechno zpochybňuje, konzumní společnost atd… To všechno dohromady jistě hraje svou roli. V základu se však jen proměňuje kulturně-civilizační model dosavadního světa. Proměňuje se způsob vnímání, vidění a prožívání světa člověkem. Mění se pochopitelně i způsob prožívání a vyjadřování víry.
Pracuji s dětmi, mladými lidmi a rodinami už 30 let, a to nejen na poli církve, a jsem sama rodič. Zdá se, že kromě mizivého procenta mladých lidí je drtivá většina mládeže křesťanstvím téměř nepoznamenána. I když byli někteří pokřtěni, do kostela nechodí, o svátosti manželství mnoho nevědí, žijí na hromádce nebo singl, Ježíše Krista znají tak ještě z muzikálu, církve pokládají za přežitek, zajímají se spíš o východní náboženství, rádi bubnují, je v nich silné ekologické cítění atd… Doplňte si sami.
A přesto je v přirozené religiozitě mladých lidí ukryto tušení Boha. Pracuje v nich a nutí je klást si otázky po smyslu všeho i sebe sama. I dnes jsou mladí lidé plni touhy vyjít ze sebe "za sebe". Tradicí, zvykem, společenským prostředím, výchovou v rodině či výukou ve školách se křesťanská víra už téměř nepředává ani nepřijímá. To, že mladí dnes nepřijímají tradiční modely křesťanského života, však není znamením nedůvěry k rodičům ani k tradici, ale znamením, že sami zápasí o osobně prožitou důvěru k Bohu.
My, rodiče, jim nemůžeme a nesmíme nutit "svou" víru a "svůj" způsob uvěření. Nemůžeme jim ani bránit v jejich hledání, tápání, prohrách a pádech. To vše jsou nenahraditelné a nepřenosné zkušenosti k duchovnímu vyzrávání. Jako rodiče můžeme mít pro dnešní mladé lidi porozumivé srdce a být záchranou sítí pro jejich klopýtání. Máme, ba musíme být těm mladým příkladem především v činech, v ovoci víry.
"Dlouhá jest cesta po slovech, krátká jest po příkladu". (J. A. Komenský).
(Jana Šilerová je biskupkou CČSH.)