| Paprsky života i smrti |  |
| Rudolf Baudys |
Ročník 35 - číslo 6 |
|
|
V knížce Lékařské pohádky, vydané r. 1893, si spisovatel Mark Philander povzdechl: "Jak by to bylo báječné, kdyby na světě bylo něco, čím by se dalo prosvěcovat lidské tělo asi tak, jako světlo slunce prosvěcuje čirou studánku." Autor netušil, že už za dva roky se jeho pohádkový sen stane skutečností díky panu Röntgenovi.
Dnes už nám nepřipadá zvláštní, že lékaři mohou nahlížet do lidského těla. Umožňují jim to rentgenové snímky i kamery a obrazovky počítačů. Na počátku byl náhodný objev Wilhelma Konráda Röntgena (27.3 1845 - 10.2. 1923). Máme povědomí i o přesném datu té události - 8. listopadu 1895. Profesor fyziky na univerzitě ve Würzburgu byl právě na odchodu ze své laboratoře, když si všimnul podivného záblesku v jednom koutě místnosti. Začal pátrat po zdroji tohoto záhadného jevu a zjistil, že omylem zůstala zapnutá jedna katodová trubice. Ale ta by neměla vydávat žádné světlo, protože byla obalená neprůsvitným papírem.
Světlo vyzařovala hromádka krystalků kyanidu, která byla
nedopatřením v blízkosti trubice. Profesor Röntgen se na několik dnů uzavřel
do laboratoře, nejedl, nespal a nakonec odhalil původce záření a zároveň
pachatele, který mu znehodnocoval fotografické desky uložené ve skříni:
dosud neznámé paprsky.
Po dalších pokusech zjistil, že paprsky projdou i knihou, balíčkem karet či
dřevěným prkénkem. Protože byl vášnivým fotoamatérem, spojil si oba
jevy. O takovém případě se říká, že náhoda přeje připraveným!
Jednoho prosincového dne přišel domů a požádal svou ženu Bertu o ruku. Jelikož spolu byli již 23 let oddáni, šlo tentokrát pouze o zapůjčení levé ruky za účelem experimentu. Jeho výsledkem po patnáctiminutovém ozařování byl pro lidstvo možná nejdůležitější snímek všech dob.
Podstata paprsků Röntegenovi nebyla jasná, takže je nazval paprsky X. Nejspíš proto, že věřil v jejich odlišnost od všech ostatních dosud známých druhů záření. Dnes víme, že jde v podstatě o stejné elektromagnetické vlny jako jsou vlny rádiové nebo světelné, lišící se od nich jen kratší vlnovou délkou. Díky tomu roentgenovy paprsky pronikají hmotou a to tím lépe, čím je hmota řidší. Kůží a svaly pronikají dobře, od kostí se většina z nich odrazí.
Už několik měsíců po objevu byly paprsky použity k pořizování fotografií zlomenin, cizích předmětů v těle, zubních kazů. Brzy se přišlo na to, že dokáží rozlišit i zhoubný nádor, vodu v plicích nebo tuberkulózu. Jako každý senzační objev, i paprsky X se staly určitou módou a vlivní bohatí lidé ve svých salonech udivovali po nějakou dobu hosty fotografiemi vlastní kostry, než se přišlo na to, že všeho moc škodí a paprsky X mohou i popálit, podobně jako když se přežene pobyt na slunci. Proto dnes už lékaři nevyšetřují pacienty přímo za rentgenovým stínítkem jako kdysi, ale prohlížejí si až jejich rentgenové fotografie pořízené laboranty chráněnými před zářením tlustými dveřmi s olověnou ochrannou výplní. Fotografické negativy se pořizují tak, že se zdroj paprsků namíří směrem na kazetu s filmem umístěnou za tělem. Paprsky se na negativu objeví jako tmavší plochy, kosti jsou světlejší.
Letos uplyne už 80 let od úmrtí tohoto německého fyzika s holandskými předky. Je pozoruhodné, jak se u něj spojila vědecká erudice s kladnými lidskými rysy. Již v sedmnácti letech byl těsně před maturitou vyloučen z gymnázia, protože odmítl prozradit spolužáka - autora karikatury učitele nakreslené na tabuli. Přestože nezískal maturitní vysvědčení, stal se nakonec řádným univerzitním profesorem.
Za svůj objev paprsků X, později nazvanými rentgenové paprsky, získal jako první fyzik Nobelovu cenu. Celou částku spojenou s tímto oceněním věnoval své univerzitě a nepřijal ani další pocty včetně šlechtického titulu. Ve stáří proto žil v nemoci a chudobě. Obyčejní lidé, kteří měli příležitost seznámit se s jeho povahou, ho ovšem měli rádi a prokazovali mu úctu. Na venkově, kde měl malou dřevěnou chatu, se mu dokonce dostalo výsady, v místních poměrech zcela ojedinělé. Sousedé mu dovolili volně chodit po jejich polích a loukách. To byla jediná výhoda, jakou za svůj dlouhý a plodný život od někoho přijal.