| Mýty dávných časů |  |
| Agáta Pilátová |
Ročník 35 - číslo 6 |
Velká
reklamní kampaň, premiéra o půlnoci, dychtivé očekávání - to vše provázelo
uvedení druhého filmový dílu Pána prstenů - Dvě věže do našich kin.
Kdo četl předlohu či viděl první část, má se na co těšit, ale zkrátka
nepřijdou ani ti ostatní.
Film hýří podmanivě fantaskním dějem i pro ty, kdo se v něm hned nezorientují; akčními scénami vesměs ve stylu starých dobrých "rytíren", okamžiky napětí, bohatstvím velkolepých, technicky dokonalých triků a efektů, krásnou přírodou, půvabnými, elfy, hobity i lidmi a proti nim malebně odpudivými netvory. Především však - nabízí velký příběh, bájný mýtus o boji za ovládnutí (či osvobození) Středozemě, protkaný noblesně vznešenými myšlenkami.
Mystika se tu zasnoubila s romantikou, podívaná velkého stylu o zápasech králů, čarodějů a černých jezdců na dračím hřbetě s drobnými epizodami malých lidských či "hobitích" starostí, láska se smrtí, bezbřehé zlo s nadějí na vítězství dobra. Takže hned na počátku s uspokojením přijmeme, že dobroděj Gandalf, který v prvním díle zahynul, je znovu zde, aby pomohl na té správné straně. Že členové Společenství, ač rozděleni, stále neochvějně usilují o zničení Prstenu, aby se ho nezmocnily síly zla, a přitom se ještě stihnou účastnit i rozhodujících bitev. Ostatně - každá bitva je tu svým způsobem rozhodující. A i při největší a nejbeznadějnější řeži doufáme, že jako ve správné pohádce i zde bude zlý Sauron poražen. I když - ne tak docela, vždyť za rok na nás čeká třetí Pán prstenů - a o čem by vyprávěl?
Už úvodní díl filmu překvapil čtenáře Tolkiena pro
mnohé nečekaným zjištěním, že z tohoto mnohovrstevného příběhu plného
zákrut a odboček, popisů i hloubání se dá vytvořit film. Druhá část to
pouze potvrzuje, a zároveň nutí diváka, aby se upřímně obdivoval, ne-li
poklonil zázrakům, které současný film dokáže. A také tomu, co dokáže
s námi. Žánr "fantasy" dobývá svět a podmaňuje si publikum, ať
v literární nebo - a to zejména - filmové podobě. Vděčíme za to i tomuto
velkofilmu nenápadného novozélandského režiséra Petera Jacksona, který na
fotografiích vypadá jako nepříliš atraktivní dobromyslný tlouštík, nicméně
zřejmě dokáže připsat pár důležitých řádek do historie světové
kinematografie.