| Střelné modlitby |  |
| Josef Augustyn |
Ročník 35 - číslo 6 |
Jsou krátké myšlenky vystřelované k Bohu, např. na
cestě do práce, při úklidu, nakupování apod., modlitbou?
Jsou velmi dobrou modlitbou. Její hloubka a účinnost však závisí na jejím
spojení s delší modlitbou, neboť v naší každodenní modlitbě existují
jakoby dva proudy. Jedním z nich je delší pravidelná modlitba, která nezávisí
na našem emocionálním a duševním rozpoložení. Druhým je modlitba
nepravidelná, spontánní, přizpůsobená právě prožívané chvíli. Často
chybujeme, když tyto dva proudy modlitby stavíme do protikladu. Oba jsou v našem
duchovním životě nepostradatelné.
Střelné modlitby patří k druhému proudu modlitby. Jsou "krátkým připomenutím" si Boha a Jeho lásky. Jsou pohnutkou srdce adresovanou Jemu. Obrazně řečeno, můžeme je srovnat s pohlednicí z prázdnin poslanou příteli. V době prázdnin obvykle prožíváme mnoho příjemného, a jsme tím zaneprázdněni. Ve chvíli volna si však vzpomeneme na přítele a napíšeme mu pozdrav s několika slovy, čímž ho ujistíme, že jsme na něho nezapomněli. Tímto způsobem mu věnujeme chvilku pozornosti. Pokud by však přátelství bylo založeno jen na pozdravech posílaných poštou, postupem času by poštovní lístky přicházely stále vzácněji a byly by stále banálnější, protože by chyběly společné zážitky a zkušenosti, na nichž je opravdové přátelství založeno. Podobně je tomu také s modlitbou.
Je-li modlitba založena pouze na střelných modlitbách, stává stále kratší, sporadičtější a povrchnější. V našem dialogu s Bohem nám tedy samotné střelné modlitby nepostačí. Avšak je zapotřebí ocenit jejich význam i v tom případě, když chybí zaujatější modlitba, neboť díky nim stále ještě proudí tenký pramének modlitby, který bez ustání vybízí k oživení a prohloubení setkání s Bohem.