| Básník stříbrného plátna |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 4 |
Už z nadpozemského nadhledu sleduje snažení svých nástupců režisér František Vláčil, tvůrce nejváženějšího českého filmu Marketa Lazarová. Odcházel z tohoto světa 27. ledna roku 1999, tři týdny před dovršením svých pětasedmdesátých narozenin. Zrovna té noci, kdy před čtyřmi lety probíhal závěrečný večer Feničova Febiofestu. Lidé od filmu se veselili a on vstupoval na nebesa…
Poznal jsem ho v říjnu 1988, kdy přišel k nám do Studia Ypsilon jako host Večerů pod lampou. Z tohoto setkání je dnešní, již nyní cenná a neopakovatelná, fotografie. Dvě legendy českého dramatického umění: pan filmař František Vláčil a principál Ypsilonky Jan Schmid.
Vláčil se již ve svém celovečerním debutu Holubice (1960) projevil coby básník, který dokázal jako nikdo před ním vyvolat a znásobit sílu filmového obrazu. V tomto díle, oceněném v Benátkách, Cannes, Montevideu a Versailles odhalil nové výrazové možnosti filmové řeči, rozezněl tok obrazů, hudby, zvuků, kompozice, rytmu.
Nepoužívám to slovo rád a často, ale o Františku Vláčilovi je říci mohu: byl to génius. Jeho životním opusem byla Marketa Lazarová. Práce na scénáři podle díla Vladislava Vančury trvala téměř tři roky a další tři roky (1965 - 67) se film natáčel. Vyplatilo se. V anketě stovky českých kritiků byla Marketa Lazarová vyhodnocena jako nejlepší tuzemský snímek všech dob.
Více než všechny vládní a parlamentní deklarace vypovídá o česko-německém poválečném problému Vláčilův film Adelheid z roku 1969. Osud lidí v pohraničí zde byl zkoncentrován do vztahu Viktora (hrál ho Petr Čepek) a Adelheid (ve svojí životní roli Emma Černá).
V Beskydech se odehrává děj dramatu Stíny horkého léta, jež Vláčil natočil v roce 1977. Osamělý jedinec (Juraj Kukura) se brání krutosti a násilí a snaží se zachránit své blízké. Režisér se vyhnul nutnosti pojmenovat skupinu násilníků, čímž jeho dílo získalo obecně platný lidský rozměr.
Jméno tohoto velkého umělce je též spojeno s úchvatnou historicky-symbolickou freskou Údolí včel z roku 1967, znovu s kongeniální hudbou Zdeňka Lišky a s opět nezapomenutelným výkonem herce Petra Čepka.
František Vláčil získal v tuzemsku k závěru svého života
Českého lva za celoživotní dílo, Cenu Vladislava Vančury za přínos k
filmové tvorbě a v roce 1998 prestižní ocenění
na karlovarském festivalu za mimořádný umělecký přínos světové
kinematografii.
"Byl to mezi filmaři rytíř," řekl po jeho smrti
režisér Jiří Menzel.
Nelze než souhlasit.