| Pokora velkého teologa |  |
| Ludmila Kotrmanová |
Ročník 35 - číslo 4 |
Legenda
vypráví, že sv. Tomáš Akvinský jednou klečel pod křížem a jeho duše
byla ponořena v bolest trpícího Krista. A Kristus promluvil k milující duši
Tomášově: "Dobře jsi o mně psal,Tomáši, jakou žádáš odměnu za
svoji práci?" Tomáš odpověděl: "Pane, jen Tebe." To byla
odpověď pokory, která proniká celým jeho dílem. Nehledal sebe, oslavoval
Boha.
Sv. Tomáš Akvinský má svátek 28. ledna. Letos uplynulo 680 let od jeho svatořečení. Narodil se roku 1225 v Kalábrii v jižní Itálii poblíž Neapole v rodu hrabat Akvinů, který byl spřízněný s císařskou rodinou Hohenstaufů. V pěti letech byl dán na výchovu do benediktinského kláštera v Monte Cassinu. Později přešel na univerzitu v Neapoli, kde se rozhodl vstoupit do žebravého řádu dominikánů. Jeho vznešené příbuzné toto rozhodnutí šokovalo. Aby mu v jeho úmyslu zabránili, unesli ho, když byl na cestě do Paříže. Uvěznili ho na rodném hradě Roccasecca. Po více než roce se Tomášovi podařilo uprchnout do dominikánského kláštera v Neapoli, a tam roku 1245 složil řeholní sliby.
Potom se odebral do Paříže, kde se stal žákem vynikajícího teologa a filosofa Alberta Velikého. Roku 1248 ho následoval do Kolína nad Rýnem. Za osm let získal titul Mistra teologie a celý život potom zasvětil vyučování, kázání a především psaní. Jako profesor teologie a filosofie přednášel v Paříži, v Římě, Bologni a v Neapoli. Šedesátá léta strávil v Římě, kam ho povolal papež Urban IV., aby zastupoval římskou církev v jednání s byzantským císařem a aby také napsal oficium k oslavě eucharistie. I zde se stýkal se svým učitelem Albertem Velikým a prohluboval studium Aristotela.
Tomáš Akvinský odmítl biskupský stolec v Neapoli a nadále přednášel v Itálii a v Paříži, kde se účastnil mnoha věroučných diskusí. Začátkem roku 1274 ho poslal papež Řehoř X. jako teologa na Druhý lyonský koncil. Přestože byl tehdy Tomáš již nemocný a cesta mu působila velké utrpení, vydal se na ni. V březnu 1274 v cisterciáckém opatství ve Fossanuova však zemřel.
Tomášova spisovatelská činnost byla neuvěřitelně rozsáhlá, a to jak v oboru filosofie, tak i teologie. Vrcholným dílem byla jeho Teologická summa, která svému autorovi vynesla titul "doctor communis", tj. učitel národů. Tomáš pochopil, jak je pro latinský západ důležité znát dílo řeckého myslitele Aristotela, a s výjimečnou autoritou hlásal harmonii mezi vírou a rozumem. Byl člověkem velké syntézy, objevitelem poselství Boha - Stvořitele vloženého do Božích tvorů. Hledal pravdu zvnitřněním dialogu a snažil se porozumět článkům křesťanské víry až do krajnosti. Na vrcholu svého intelektuálního úsilí však Tomáš stál před Boží nevyzpytatelností a velikostí, stál před tajemstvím. Asi zahlédl více prostým pohledem čistého srdce a ducha. Z jeho díla je známá Summa proti pohanům, pojednání O moci Boží, O politické vládě.
V roce 1368 byly ostatky sv. Tomáše přeneseny do Toulouse
a r. 1567 byl světec prohlášen církevním učitelem. Papež Lev XIII. prohlásil
jeho učení za závazné pro celou církev.
"Chvalte ústa vznešeného těla Páně
tajemství,
chvalte předrahou krev jeho, kterou, z milosrdenství zrozen z lůna panenského,
prolil Král všech království."
(Z Hymnu Pange lingua Tomáše Akvinského)