| Po smrti manžela jsem zůstala sama |  |
| Rady psychologa |
Ročník 35 - číslo 4 |
Nedávno mi zemřel manžel. Byl roky těžce nemocný a k posledku i nepohyblivý. Starala jsem se o něj, i když sama se pohybuji jen s obtížemi. Protože trpěl bolestmi, byl často netrpělivý a zlostný, což mě dost psychicky vyčerpávalo. Přesto teď, když zemřel, se cítím velice sama, děti bydlí daleko, a i když za mnou jezdí, samotu a stesk to nezmenšuje. Bojím se i budoucnosti, protože skoro celý můj důchod pokryje jen nájem a inkaso, a manželova penze mi bude chybět. Je mi smutno, protože vím, že nabytá volnost - až bolest přebolí - je v podstatě k ničemu; nemohu chodit a kamarádky, které mi jsou milé, jsou také nemocné nebo nepohyblivé. Poraďte, jak mám teď žít...
čtenářka ze středních Čech
Vážená paní, dovolte, abych vám vyjádřila soustrast s odchodem vašeho muže. Z vašeho dopisu je patrné, že je vám těžko, že na vás dolehl silný smutek a řada dalších pocitů, na něž jste možná při ošetřování manžela neměla čas. Nyní s odstupem jste procitla do bolesti, která má nejspíš název stesk a truchlení. Píšete, že se cítíte osamělá a ještě to umocňují finanční starosti. Když váš manžel ještě žil, bylo to s ním sice v poslední životní etapě těžké, ale nebyla jste sama... Ptáte se, jak nyní žít.
Nedokážu přinést návod na pohodu a šťastný život, ale pokusím se vám nabídnout svůj pohled. Píšete, že manžel zemřel nedávno, nacházíte se tedy v období, kdy prožíváte nejsilnější pocity smutku - to je přirozené, takhle skutečně truchlení bolí. Je pravděpodobné, že se vaše pocity budou vyvíjet a časem to bude bolet méně a méně... Je moc dobré, že s vámi vaše děti udržují kontakt a že máte kamarádky, i když jsou nemocné, ale je rovněž přirozené, že v této chvíli si nedokážete plně užít nabízené blízkosti. Váš manžel byl prostě váš hlavní člověk a jeho smrt musíte odtruchlit, vyplakat až na dno a pak znovu začnete vnímat chutě života. Nebojte se toho, že to tak silně bolí, dovolte si pláč i smutek.
Přesto je však někdy dobré mít pro takovou životní etapu člověka - průvodce. Někdo se obrací na lékaře, kterému důvěřuje, někdo volí psychologa nebo psychoterapeuta, někdo se obrací i na duchovního. Váš smutek není nemoc, ale nedoporučuji hrát si na hrdinku a zvládat to za každou cenu sama. Pokud budete chtít, naše redakce vám pomůže vyhledat takového vhodného průvodce, někdy stačí i opakovaný kontakt po telefonu...
Ještě jedna věc mě napadá - setkala jsem se s řadou truchlících, kteří neměli možnost se se svým blízkým umírajícím člověkem naplno rozloučit, nestihli si všechno říct, něco zůstalo nepochopeno nebo nějaký konflikt nedořešen... pokud by snad toto byl váš případ, právě takový kontakt s vhodným průvodcem - lékařem, terapeutem, duchovním nebo jinou kompetentní osobou - by vám mohl pomoci přinést klid.
Přeji vám, abyste bezpečně prošla tímto těžkým obdobím a uvítám, když se nám ozvete, budete-li cokoli potřebovat. Držím vám palec.
Daniela Vodáčková