| Hromnice |  |
| Ludmila Kotrmanová |
Ročník 35 - číslo 4 |
2. února se slaví svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice. V každodenním shonu a ruchu si jej málokdy uvědomujeme. Liturgicky spadá na 40. den po narození Páně. Podklad pro jeho slavení je v Bibli. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce považována 40 dní za nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí této doby musela přinést jako dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo holoubě.
Jestliže obětovali rodiče za prvorozeného syna, museli přinést také výkupnou obětinu za prvorozeného. Celou událost, včetně setkání svaté rodiny s prorokem Simeonem a prorokyní Annou, přesně líčí evangelista Lukáš (LK, 22 - 40 ). S očistnou obětí bylo spojeno obětování či představování dítěte Hospodinu, a když se jednalo o prvorozence, vykupování 5 sikly. Dělo se tak na památku prvotního nařízení Hospodina na Sinaji, aby všichni prvorození chlapci jako zástupci vyvoleného izraelského národa byli zasvěceni ke kněžským sluzžbám. Později bylo ustanoveno, aby se za ně přinesla výkupná oběť alespoň 5 siklů na potřeby chrámu. I tomu se Svatá rodina podřídila.
Svátek Obětování Páně - Uvedení Páně do chrámu je velice starobylý. Uvádí se, že již koncem 4. století slavili v Jeruzalémě svátek Setkání (Hypapante) mohutným procesím a světelným průvodem. Slavnost se konala 14. února, protože se Narození Páně slavilo 6. ledna. Po celé východní církvi se slavil v první polovině 6. století, a přitom se světily svíce. Odtud má tento svátek i své lidové pojmenování - Hromnice. Posvěcené svíčky se rozžínaly u lůžka umírajících a také při bouřce. V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny pohanké slavnosti. Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny Marie a to až do úpravy liturgického kalendáře po 2. Vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na Uvedení Páně do chrámu.