| Irena Budweiserová: Černoška v bílé kůži |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 4 |
Miroslav Horníček o ní s láskou říká, že by přezpívala
i sbor Alexandrovců. Je to asi pravda, protože síla a rozsah jejího hlasu
jsou v normálních hrdlech neslýchané a těžko uvěřitelné. Posluchači ji
znají především jako členku legendárního Spirituál kvintetu, ale to jí
nestačí a paralelně si šlape vlastní cestu. První dáma českého soulu,
blues a gospelů má ráda slunce, chřest, olivy, červenou Medvědí krev a
lidi, co vyzařují pozitivní energii.
Máte ráda zimu?
Čím dál tím méně. Ještě tak pár dnů, kdy je suchý mráz, jde se na
procházku, a pak se doma vaří čaj s rumem. V zásadě bych bez zimy mohla
existovat Ale už ne bez jara a podzimu,
to jsou pro mě nejmilejší období. Podzim úplně miluji. Mám ho i raději
než léto.
Proč?
Kvůli barvám, kvůli náladě. Přijde mi lehce mystický, ostré světlo, krásné
barvy. Barvy jsou pro mě v životě strašně důležité, a ty nejkrásnější
jsou na jaře a na podzim. Vůbec neznám podzimní deprese. Naopak, kochám se
barevným listím, jeřabinami…
A jaro symbolizuje?
Samozřejmě nový život. Úplně mladé březové lístečky, rozvíjející
se zeleň. Z trošku pozdějšího jara mám ráda pampelišky. A první sluníčko!
Miluji sluníčko!
Čím myslíte, že to je?
Potřebuji ho fyzicky, jsem trošku jako kočka, ráda si prohřívám tělo. I
když se to neslučuje s množstvím zdravotních rad. Asi jsem černoška v bílé
kůži. Po psychické stránce to u mě jde tak daleko, že když svítí sluníčko,
nemohu být v místnosti, musím jít ven. Asi to souvisí i s tím, že v našem
klimatickém pásmu tolik těch super prosluněných dnů zase není.
Nezakřikněme! Nechtěla byste žít v jižnější zeměpisné oblasti?
Mám, strach, že bych od České republiky více na jih zlenivěla. Ale taková
Austrálie, kde jsem v roce 2000 měsíc se Spirituál kvintetem koncertovala a
pobývala, mi přijde jako krásná a naprosto optimální země i se všemi těmi
požáry a občasnými katastrofami.
A co jižní Afrika?
To je můj sen a můj cestovatelský dluh. Zatím sbírám informace a na zvukových
nosičích jejich muziku.
Kdy jste začala poznávat hudbu černochů?
Přesně se vstupem do Spirituál kvintetu. Od našeho uměleckého šéfa dr.
Jiřího Tichoty jsem si domů přinesla první desky černošské zpěvačky
Odetty. Mimochodem, podle ní dostala stejnojmennou přezdívku první zpěvačka
Spirituálu - Růženka Lieslerová, snacha loni 90letého malíře Josefa
Lieslera, dnes též výtvarnice.
A vaše oblíbené zpěvačky dnes?
Černošky! Aretha Franklin, Mahalia Jackson, z mladší generace pak India Arie
a Alicia Keys, které skládají, hrají na klavír, mají kvalitní producenty,
ač je jim lehce přes dvacet. Hlavně jsou však odkojeny gospelem, bluesovou a
soulovou hudbou, kterou zpívaly v dětství v kostele, a dnes této hudbě přidaly
taneční kabát.
Zima je v polovině, leden bývá pro umělce měsícem klidu, platí to i u
vás?
Platí. Těším se na sport (navštěvuji fitcentra, tenis, aerobik), opakovaně
cvičím na saxofon,
a během února bych chtěla dát do konečné fáze svoje další CD. Hudebně
bude plně autorské (dokonce jsem si napsala i dva texty), celkově poklidnější,
aranžmá svěřím Zdeňku Zdeňkovi.
Proč to tak nedělají v ČT?
Této strategii příliš nerozumím. Jestli mají ekonomické důvody? Nebo
jsou limitováni sponzory? Asi jsou příslušní dramaturgové vázáni na jiný
vkus (odlišný od mého) a asi jsou taky málo informovaní.
Naprostou dominantu příjmů ČT ovšem tvoří naše koncesionářské
poplatky, nikoli sponzoři…
A jak já mohu ovlivnit jejich rozhodování?? Televize svým způsobem vychovává,
mají jí tedy moji posluchači víc psát dopisy? Ti si raději místo
obrazovky pustí CD. Musím však pochválit ČT 2, tvůrčí skupinu Petra Zvoníčka,
pořad Na Kloboučku, i když tento běží v pozdních nočních hodinách,
stejně jako dobré klubové filmy?
Jaký pořad byste v ČT produkovala vy?
Jako kdysi běželo Divadélko Pod věží s Marií Rottrovou, já bych dělala
přenosy z vinárny Viola. Základem by tedy byla dobrá živě hraná muzika,
zajímaví hosté (režiséři, herci, výtvarníci, inteligentní zábavní
společníci) a snaha alespoň částečně přenést jiskřivou atmosféru
komorního živého prostředí. To, myslím, v současné nabídce Kavčích
hor chybí.
Zpíváte se Spirituál kvintetem a máte vlastní kapelu, váš manžel dělá
oběma tělesům manažera. Neprojevuje se občas ponorková pracovní nemoc?
Právě teď trochu bojuji s počítačem, který se stal jakousi milenkou mého
muže, i když na to má právo, protože na něm pracuje. Hodně se bavíme i o
knížkách a filmech, protože kultura tvoří nedílnou součást naší domácnosti.
Kterou zajímavou knihu jste teď přečetla?
Paměť mojí babičce od teprve třiadvacetileté Petry Hůlové, vítězky
ankety Kniha roku 2002.
Další hvězdou je mi Květa Legátová, ročník 1919, a její Želary a
Jozova Hanule.
A film?
Českým bijákem roku je pro mne jednoznačně Výlet režisérky Alice Nellis.
V jakém stadiu vkusu nachází se vaše 16letá dcera?
Tereza studuje 2. ročník Soukromého gymnázia Josefa Škvoreckého a
dlouhodobě ji hodně baví tanec. Z duševní stravy konzumuje filmy, v knížkách
historii (období Alžbětinské Anglie, Velkou francouzskou revoluci), dost čte
detektivky, a samozřejmě Pána prstenů, který mne osobně nechává netečnou.
Ale těší mě, že začíná číst v angličtině.
Od svých třiadvaceti let zpíváte spirituály, černošskou duchovní
hudbu. Co vaše víra?
Víru neodmítám, ale nemám potřebu si ji vnitřně definovat.
Je to tedy jenom profese, zpívat Oh, Jesus, Jesus?
V tu chvíli přesně cítím vyšší princip, sebou nepojmenovaný. Řekla
bych, že v tu chvíli se velmi ztotožňuji s těmito slovy a textem.
Lze si udělat z duchovní hudby slušný byznys?
Nepopírám, že duchovní hudba živí mě a moji rodinu.
Není lepší a jednodušší zpívat o přírodě?
Necítím se oprávněná toto soudit. Je možné, že zde může nastat kalkul.
Podstatný je ale dopad na posluchače.
A nemají klipy s hořícími kříži, televizní Ave Maria Lucie Bílé
nebo deska Bílé Vánoce Karla Gotta nepoměrně větší dopad u posluchačů
nežli spirituály?
Masově určitě. Ale jinak bych řekla, že máme každý jiný okruh posluchačů.
Jsem si jistá,
že vánoční písně a desky Spirituál kvintetu zná a má relativně velké
množství lidí.
Nakonec, s Lucií Bílou jsme měli v závěru minulého roku společné
vystoupení. Stalo se tak v kostele v Lanškrouně, kde se Lucie Bílá vdávala.
Snímala to ČT a záznam běžel přímo
na Štědrý večer.
Myslíte, že k této hudbě patří určitá pokora a decentnost?
Určitě. Zbytečná medializace a výpravné jevištní pozlátko by jí škodily.
Ta hudba to nepotřebuje.