|
Výběr dvaceti písniček, jemuž dal jméno jeden z textů Milana Uhdeho, přináší nahrávky z let 1961-1992. V úvodu se připomíná pěti skladbami slavný comeback Ljuby Hermanové v Divadle Na zábradlí. Na zdejší scéně zazářila v inscenaci Kdyby tisíc klarinetů, v recitálu Nejlepší rocky paní Hermanové i v programu Devět klobouků na Prahu, kde účinkovala společně s pantomimickým souborem. Deska ale přináší i některé méně známé kousky - ať již jde například o Telefonní seznam a Veselou Prahu, s hudbou Milana Dvořáka a Vladimíra Truce, k nimž napsal slova Ondřej Suchý. Anebo Trilobit se diví otextovaný Josefem Kainarem, který Hermanová nazpívala společně s Jiřím Suchým. A při pozorném poslechu nemůže uniknout zvláštní paradox zakódovaný v písni Nezlobte se, pane Hašler - ta měla zřejmě v sedmdesátých letech plnit funkci jakéhosi angažovaného songu. Jenže projev Hermanové byl tak výrazný a osobitý, že přebil i veršování o "Praze, co váže mašle z bílých panelů" a výsledek měl blíže k Hašlerovi než k cílům další pětiletky. Nejmladší nahrávka na desce - Malej lidskej song - pochází z archivu Českého rozhlasu a vznikla v době, kdy zpěvačce již táhlo na osmdesátku. "Ještě pár let vydržím, nežli půjdu spát, nežli truhlu obdržím, tlustej hlíny plát," zpívá Hermanová s nakažlivou vervou a za každým slovem je cítit její nezlomná nátura. A finále pak samozřejmě patří Tyátru: "My jsme ti blázni, blázni z povolání, my jsme ta banda, banda kašparů..." Tohle je skutečně erbovní písnička Ljuby Hermanové, její vyznání kumštýřské profesi, které byla oddaná až do konce svého života. |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|