| Ježkova stezka po Velké krušnohorské výsypce |  |
| Karel Drábek |
Ročník 35 - číslo 3 |
Naučné stezky
Uhelné pánve pod Krušnými horami rozhodně nepatří mezi turisticky
atraktivní místa. Původně zde byly lesy, v historické době pak zemědělské
území s větším počtem rybníků. Těžba uhlí zcela změnila charakter
krajiny. Hlubinné doly zde již nejsou. Zbyly po nich jen haldy a propadlá místa
v krajině.
Před 40 lety začala vznikat výsypka mezi obcemi Vintířov a Lomnice. Od roku 1960 bylo přemístěno 3000 milionů m3 a její dosypávání stále pokračuje. Zároveň je oblast rekultivována. Velmi rychle se objevuje podběl, brukvovité rostliny a dokonce i stromy - břízy a borovice, vrby, smrky, modříny. Rostliny poskytují útulek hmyzu a pavoukům, zalétávají sem ptáci a netopýři, přicházejí i větší savci - divoká prasata a srnčí. Současně jsou oživeny i louže a tůňky. Během čtyřiceti let je na výsypce les - a pro houbaře hotový ráj.
Problémem na velké výsypce je voda. Nasypaná hromada horniny má mnoho skulin, kterými voda proniká a urychluje zvětrávání. Postupně se však vše slehne a utěsní. Ve sníženinách se objeví kaluže a jezírka, vznikají občasné i trvalé potůčky. Horniny zvětrávají, rozpadají se a občas z nich vypadne kus zkamenělého dřeva nebo se zatřpytí kočičí zlato - pyrit. Ten se rozkládá, vzniká kyselina sírová a koloidní sloučeniny železa. Kyselina sírová reaguje dál za vzniku různých síranů. Železo pak vytváří řadu sloučenin. Většinou jsou nápadné rezavou nebo okrovou barvou. Železo patří mezi prvky naprosto nutné pro existenci živých organizmů. Jemný kal ze sloučenin železa však pokrývá povrch těla drobných vodních živočichů a znemožňuje jim dýchání. Sloučeniny železa se ve vodním toku dostávají stovky metrů až kilometry od svého zdroje a způsobují, že v takové vodě žije jen málo živočichů. Zde na výsypce protéká voda přes různé druhy mokřadů přirozených i umělých, ve kterých se železo zadržuje a hromadí buď mezi kořínky rostlin, nebo na dně vodních nádrží.
Výsypka je vlastně nové prostředí, do kterého většina druhů musí teprve proniknout. Druhy, které špatně obstojí v konkurenci, zde mohou být i hojnější, než jinde. Najdeme tu i druhy ohrožené a chráněné. Na některých místech vznikají slaniska (a právě slanisek u nás moc nemáme). kde rostou specifické slanomilné rostliny. Příroda si pomůže skoro vždy. Na výsypce jde jen o to, aby se ohromná šedá, avšak nikoli neplodná halda změnila v normální krajinu co nejdříve. Přece tu však něco chybí. Na celém tom ohromném území nejsou vesnice, dokonce ani samoty. Rostliny a zvířata se vrací, člověk zatím ne. Zastaví se tu obvykle jen proto, aby přidal odpadky na černé skládky.
Parametry naučné stezky:
Stezka je značena obrázkem ježka (hezké, ale snadno zabloudíte) místo
obvyklých značek. Začátek je cca 7 km severně od Sokolova vpravo u silnice
Lomnice - Vintířov, konec tamtéž. Délka 3,2 km, 13 zastávek, čas prohlídky
2 hodiny. Návštěva je možná celoročně, kopcovitý terén je za deště a
na sněhu kluzký.
Zajímavosti v okolí
Sokolov: okresní muzeum
Loket: hrad
Hřebeny u Krajkové: hrad Hartenberk
Chlum sv. Maří: klášter
Údolí Ohře: naleziště zkamenělin
Erika: naleziště otisků rostlin v pískovci
Loketské serpentiny: naleziště krystalů živce ("karlovarská dvojčata")
Fotografie:
Umělý mokřad je od přirozeného téměř k nerozeznání.
I v zimě žijí ve vodě různé řasy
Srážení uhličitanů
Všechno je zde nové - i drobné vodopády.
Zkamenělé dřevo třetihorního stromu