| Vzkazy na listu agave |  |
| Zdeněk Lebl |
Ročník 35 - číslo 3 |
Ráj. Mytické slovo nadpozemských parametrů mapující pohádkové magično nebo též věčný útulek pro duše těch smrtelníků, kteří si jej zaslouží - existuje.
DALMATSKÉ REMINISCENCE
Historie nás učí, že tento bohem navštívený kout - Dalmácie - byl tučným
soustem pro řecké i římské imperátory, aby nakonec skončil v rukou benátských,
které tomuto kraji vtiskly rukopis vlastní kultury a výrazně se podepsaly na
zdejší flóře. Původní listnáče, které lemovaly pobřeží Jadranu,
padly na oltář loďařského "průmyslu". Co měla příroda dělat?
A tak si pomohla tím, že zde nechala vyrůst piniím, středomořskému druhu
borovic s širokou korunou a také majestátným cypřišům, sešpičatělým
jehličnanům roztroušeným tuatam po dalmatských stráních. V království vápencových
hor, hůrek i pahorků vyniká tato krajina nějakých tisíc kilometrů od naší
vlasti osobitým a pokoru vzbuzujícím půvabem.
NEJKRÁSNĚJŠÍ HVĚZDY...
Jestliže přístavní město Split opevněné horami plnilo strategickou funkci
obránce před "hosty přicházejícími z oceánu", stalo se též významnou
obchodní křižovatkou a dostaveníčkem kupců s tovarem všeho druhu.
Letovisko císaře Diokleciána, který zde nechal vystavět palác paláců, na
nás dýchne nefalšovaným povětřím z dávných dob.Dnešní Split stejně
jako za dávných časů oplývá přímořským klimatem, štědrostí jižního
ovoce i drobet orientální ochotou místních trhovců prodat nos mezi očima.
MĚSTEČKO NA DLANI MOŘE
Protože cílem našeho putování a budoucí základnou byl dvě desítky
kilometrů vzdálený Stari Grad na ostrově Hvar, absolvovali jsme tuto pomalu
noční pouť přes hory a doly s vědomím, že luxusní a přívětivá tvář
hotelu Arkada nebude jen "mejkap" uhrančivého katalogu cestovní
kanceláře. Avšak úchvatný ranní pohled z okna a balkónu do mokrého rajónu
moře, jakoby vyříznutého ve starigradské zátoce, je nám báječnou odměnou
i inspirací, se kterou ráno vstáváme a s níž jdeme i spát.
Přijmeme-li fakt, že pro ostrovany je turistický ruch bezmála jediným zdrojem příjmů, nelze se podivovat, že si našince, který tuto část bývalé Jugoslávie v podstatě objevil Evropě i světu a neopustil ji ani v poválečném čase, kdy ustrašení Zápaďané měli "zadky v kalupu", předcházejí a snaží se nerušit jeho separovaný klídek pod majestátem sluníčka, pro něž stojí za to dobýt tento pól opálených těl.
STARI GRAD JE HISTORIE SAMA
V roce 385 před Kristem zde řečtí přistěhovalci založili osadu Pharos,
která je nejstarší osadou na ostrově. Ve 2. století př. Kr. zlomili řeckou
moc Římané a osídlili Stari Grad, jak to dokazují nálezy z římského
období, např. mozaiky v ulici Srednja. Městečku se nevyhnuly nájezdy Turků,
ani morové epidemie. Nalezneme tu nejen mnoho řeckých a římských památek,
ale také středověké kostely a paláce, svědky dávné historie.
Jeden ze zakladatelů chorvatské literatury Petr Hektorovic (1487 - 1572), básník a šlechtic, nechal postavit podle svých nákresů v rustikálním slohu palác Tvrdalj s množstvím vytesaných nápisů ve starochorvatském a latinském jazyce. Dvoranu paláce s podloubím ozvláštňuje vodní nádrž spojená kanálem s mořem, kudy se mřížkou odjakživa dostávají do palácových vod mísených pramenitou vodou malé mořské ryby cipli, aby se vykrmené a odrostlé už nikdy nevrátily zpět na širé moře. Toto důmyslné zařízení bývalo zásobárnou rybího masa, ale dnes se cipli z úcty k tradici nesmějí chytat.
V atriu nad záchod, který byl na tehdejší dobu velkou vzácností, umístil básník Hektorovic filozofující nápis: "Když víš, jaký jsi, proč se pyšníš?"
V původně gotickém dominikánském klášteře, navštěvovaném zejména pro obraz Kladení do hrobu, vedle bohaté knihovny můžeme obdivovat i sbírku starožitností a archeologické muzeum.
"Tebe ljubim ja..."
O práh vinného sklípku neboli konoby jsem zakopl tak nešikovně, že jsem
byl u stolu dřív, než jsem stačil pozdravit. Ale česká majitelka Marcela,
před lety provdaná do těchto končin, odpustila mně i výrostkovi na mopedu,
který uličku na tři prsty zamořil výfukovým plynem. Inu - je léto, prázdniny...
I dejte si, přátelé, sklenku. Tak chutná zapomnění! A prožeňte svá
hrdla notami. "Tebe ljubim ja..., rozdává svým jímavým hlasem slzy na
všechny strany zdejší rodačka, bůhví že denní host. Místní Šuláková
rozteskňuje starší manžele u mého stolu, kteří si poprvé odskočili z
vnitrozemí od spravování svého rozbombardovaného domu a nějak nemají na
novou rundu. I dejte si - na mě. Dvanáct kun? Proč bych nedal? S úlevou po
letech vracím onen pocit ponížení ve vlastní zemi, který jsem prožíval,
když mně západní Němec pomohl "zaflastrovat" díru v peněžence,
neboť jsem si neuváženě pozval jednu... a nedokázal krotit její
gastronomické výstřelky. Proč bych nedal? Tebe ljubim ja...
KAMENÍ, KAMENÍ, KAMENÍ...
Nakrásně se dá říci, že ostrov Hvar zosobňuje triumvirát hmyzu,
rostlinstva a minerálů. Ojedinělá čeládka - cikády, tenhle stejnokřídlí
brouk vydávající rozličné zvuky od cvrlikání div ne po cirkulárku,
produkuje svá sóla a šlágry sezóny najmě v piniovém porostu, ale nezřídka
je hotov vám při opalování skočit až na deku, čertví, snad zkontrolovat
stupeň UV filtru.
Nepřehlédnutelně a "nepřecítitelně" celičký ostrov charakterizuje libá vůně levandule. Její fialové trsy rostou divoce všude, nezřídka však je pěstována ke komerčním účelům a svým mohutným vzrůstem leckde tvoří živý plot.Ale to, bez čehož by nebyla Dalmácie Dalmácií, najmě pak Hvar Hvarem, jsou vápencové šutýrky, kameny, balvany a skály. Celé generace vršily tento dolomitický materiál do zídek, kamenných plotů a ohraničovali jím svá políčka i vinohrady. Vápenec dal vzniknout historickým stavbám i chrámům a i dnes je výchozí surovinou pro výstavbu rodinných domků, které tak dostávají festovní fundament a jsou podrobeny nákladné péči odpovídající duchu a potřebám krajiny.
Kamenné skulptury úhledně naskládaného i porozházeného kamení jsou němými svědky zašlých časů, a toho, kdo si za ním vyšlápne do hor nad městem, obohacují o nedefinovatelný pohanský rozměr.
Mezi Starým Gradem a městečkem Hvar je krajina přímo tvořena kamennými mřížkami. Zde, v několikasetmetrové výšce nad mořem žijí uprostřed kamene ostrovní horalové. Kostel a dva hřbitovy... Nevím, zda se tu umírá dvakrát. Jisté je, že posádka německého bavoráku, který se skutálel až k úpatí obřího kopce, se podruhé narodila.
ŽÍT NA OSTROVĚ
Na ostrově, chorvatsky na otoku, povívá milosrdný větřík nasycený solí
a tichou blažeností. Bůh přeje tomuto kraji a on se mu za to odvděčuje
symboly víry vetkanými do okolí - kříži, pokorou, která velkým dává křídla
a malé přibližuje zemi.
Kolem apartmánů Trim ve stylu dalmatské vesničky se to světlezelená tropickými rostlinami agáve, na nichž "kempují" hlemýždi se svými přístřešky. Na jednom z mohutných listů tohohle "kaktusu" někdo mého roku a mé vlasti nechal tu za mne své poselství jako opsané z Halasovy básně: "Já se sem vrátím", které milerád podepisuji. Na důkaz, že to myslím vážně, hodil jsem kunovou minci do moře. Ostatně lidé tak činí pokaždé na báječných místech. Ráj nevyjímajíce.
Foto: autor
1) Pohled z okna hotelu Arkada na starigradskou zátoku - relaxace se zárukou sluníčka.
2) V piniových porostech cikády dávají svá odpolední matiné.
4) Přečetné kříže na Hvaru historicky symbolizujísubstanci duchovní stejně jako varovný prvek obrany.
5) Uzouncí svědkové vyhaslé slávy? Nebo dychtivých očekávání?
7) Kopřivu tu nenajdeme, ale exotická mediteránská květena taky umí pěkně požahat.