| Máme se s dětmi učit? |  |
| PhDr. Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 3 |
Jedna paní učitelka nezapisuje od začátku první třídy dětem domácí úkoly
do notýsku - prý proto, aby se naučily samostatnosti. Není sama, i někteří
rodiče vedou dítě podobným způsobem k samostatnosti. Jeden důvod takového
počínání je zřejmý. Všichni máme před očima odstrašující příklady
mazánků, kteří ještě v dospělém věku neudělají jediný krok samostatně,
bez pomoci a schválení maminky a tatínka.
Zmíněná paní učitelka by mě asi měla za necitu, kdybych jí doporučil, aby začala vést k samostatnosti už své roční dítě. Aby je třeba nechala doma samotné a odešla do práce. Určitě by řekla, že roční kojenec takové požadavky nemůže zvládnout. A já se ptám, jestli všichni sedmi nebo osmiletí mohou zvládnout zapamatovat si vždycky všechny úkoly. A jestli se vymyká z normy, když dítě na něco zapomene. I já si myslím, že máme podporovat samostatnost, ale dokud dítě některou činnost nezvládá, musíme je podpořit. Jsou děti, které jsou hodně samostatné velmi brzy. Jiné dospějí k samostatnosti později. Možná je to zásluha rodičů, možná jen shoda okolností. Obojí je úplně normální.
Ještě jednu okolnost bychom měli brát v potaz. Dnešní škola vyžaduje aktivní pomoc rodičů při učení od prvního ročníku. Řadu školních dovedností dítě ve škole nenatrénuje a větší díl stejně zůstává na rodině. Pokud tedy rodiče nepomáhají, odsuzují své dítě k neprospěchu a hlavně k nedostatečné dovednosti. Možná je dovedou k samostatnosti, ale za jakou cenu? Týká se to například čtení, které se nelze naučit jinak než nácvikem. Přitom ve škole může dítě trénovat jen zlomek doby, kterou potřebuje ke zvládnutí čtení - zbytek musí přečíst doma.
Je zřejmé, že dnešní děti se na dospělý život připravují mnohem déle, než tomu bylo v generaci našich rodičů nebo prarodičů. Výrazně se prodloužila průměrná doba studia, stále více "dětí" je závislých na rodičích ještě daleko po dvacítce. Neměli bychom proto používat oblíbenou výčitku to já v tvém věku jsem už musel...
Dokud tedy dítě určitou dovednost samostatně nezvládne, pomáhejme mu. Postupně sice svůj příspěvek snižujeme, ale průvodci života dítěte stejně zůstaneme napořád.