| Co s pocity |  |
| Josef Augustyn |
Ročník 35 - číslo 2 |
Co mám dělat, abych se osvobodila od mnoha záporných - neuspořádaných pocitů: agresivity, strachu, znechucení, deprese? Chtěla bych se jich zbavit, ale neustále se vracejí.
Nemůžeme se osvobodit "od" pocitů. Můžeme však být svobodní "v" našich pocitech nebo také "vůči" našim pocitům. Není to jen drobná jazyková záměna. Je to podstatný rozdíl, jak přistupovat ke světu lidských emocí. Záporné pocity nás budou provázet napořád, až do posledního okamžiku života.
Záporné pocity nabývají destruktivního charakteru, když se v nich uzavíráme a poddáváme se jejich vlivu, i tehdy, když se jich snažíme za každou cenu zbavit nebo je dokonce zničit. Všechny pocity, to znamená, že i ty záporné, se domáhají uvážení, akceptování, ohodnocení. Jsou velice důležitou součástí našeho psychického a duchovního života.
Záporné pocity mají instinktivní charakter. Snaha odsunout je z našeho vědomí způsobuje, že se v nás upevňují a prohlubují. Kdybychom se pokoušeli naše pocity ničit delší dobu, mohly by nabývat rysů posedlosti. Především takové pocity, jichž se snažíme za každou cenu zbavit, se úporně vracejí do oblasti našeho vědomí, odčerpávají stále více sil, energie a času. Stejně nebezpečná je však i opačná krajnost - bezděčně se svým neuspořádaným pocitům poddat, což se projevuje tím, že nás svérázným způsobem pohltí natolik, až realizujeme jejich potřeby a záměry.
Osvobození se od rozervaných pocitů vyžaduje, abychom je ze všeho nejdříve vydobyli na povrch našeho vědomí. Významnou etapou práce s negativními pocity je proto vyprávění o nich. Pokud je to jen trochu možné, můžeme se mimoděk o své citové prožitky dělit s nějakým blízkým člověkem. Je však zapotřebí opatrnosti, abychom bytosti, které jsou nám blízké, svými složitými emocemi příliš nezatížili. Kromě takového spontánního způsobu slovního vyjádření je tedy nutné se plánovaně a systematicky svěřit se svými negativními citovými prožitky člověku, který nám je může pomoci rozpoznat, pochopit, utřídit a vyléčit, například duchovnímu nebo terapeutovi. To nás přirozeně dovede k tomu svěřit se s nimi i Bohu. V modlitbě "vyléváme" Pánu celé své srdce a také to, co je v naší duši plné temnoty, strachu, hněvu a zloby. Negativní citové prožitky svěřené člověku a Bohu ztrácejí svou destruktivní sílu.
Při snaze rozpoznat a pochopit své pocity je velmi důležité si uvědomit, odkud pramení a kam nás vedou. I když se od svých negativních pocitů osvobodíme, stále znovu se vracejí. Toto neustálé vracení se našich neuspořádaných pocitů a tužeb je zapotřebí chápat jako projev "normálního" psychického života. Nelze je chápat výhradně jako překážky, ale spíše jako signály-znaky, které jsou odrazem té části našeho "já", již si neuvědomujeme a do níž nemáme bezprostřední přístup, která ale přesto hraje v našem životě významnou úlohu. S částí svého "já", kterou si neuvědomujeme, můžeme vést osobitý dialog tím způsobem, že začneme rozpoznávat vlastní pocity. Pocity - rovněž ty neuspořádané - jsou neobyčejně cenným "materiálem", s jehož pomocí můžeme odhalovat hlubší pravdu o celém svém životě. Prostřednictvím neuspořádaných pocitů nám Bůh ukazuje ta místa v našem životě, která vyžadují zvláštní vnitřní proměnu a obrácení se.
Pocity bychom měli chápat jako jazyk nebo symboly, s jejichž pomocí psychická sféra naší osobnosti touží komunikovat se svobodným a rozumovým "já". Záporné pocity je možné přirovnat k somatickým prožitkům bolesti. Bolest je všeobecně signálem, který nám předává důležité informace o fungování našeho organismu. Díky němu můžeme pečovat o zdraví celého těla. Dlouhodobější podceňování bolesti, která se systematicky opakuje, může vést k závažné nemoci. Podobně je tomu s naším psychickým a duchovním životem.
Častým problémem však bývá skutečnost, že neumíme číst zprávy, které k nám naše psychická sféra vysílá. Jestliže neumíme dobře číst v knize svých vlastních pocitů, nejsme schopni správně odhadnout pocity našich bližních. Osobní život, život s Bohem a s lidmi od nás vyžaduje citovou kulturu. Právě pochopení všech našich pocitů, těch spořádaných i těch rozervaných, je velikým uměním, kterému se učíme často celá léta.