| Když Pán promlouvá k srdci |  |
| Gaston Courtois |
Ročník 35 - číslo 3 |
Jsem Slovo. Jsem ten, kdo je neustále a v tichosti ve stavu
Slova. Kdyby lidé chtěli být doopravdy pozorní, vnímali by můj hlas a viděli
v nejprostších přírodních jevech věci největší, vnímali by můj hlas
skrze nejrůznější bytosti, skrze nejvšednější okolnosti. Je to záležitost
víry a o tu je třeba mě prosit pro tvé lidské bratry, kteří dar víry nepřijali
nebo o něj přišli. Je to především problém lásky! Kdyby víc žili pro
mne než pro sebe, přitahoval by je lehký šepot mého vnitřního hlasu a
bylo by možné snadněji navázat důvěrný vztah a živé sdílení.
*
Vzývej mne jako Světlo, které může osvítit tvého ducha, jako Oheň, který
roznítí tvé srdce, jako Sílu, která může nahromadit energii. Obracej se
na mne hlavně jako na Přítele, jenž touží po tom, aby s tebou sdílel život,
jako na Zachránce, jemuž jde o očištění duše od sobectví, jako na Boha,
který se tě chce ujmout už zde na zemi, než tě zcela přijme do světla Věčnosti.
*
Vzývej mě. Miluj mě. Dej se proniknout jistotou, že jsi náruživě
milovanou bytostí takový, jaký jsi, se všemi svými omezeními a se svou
ubohostí, aby ses stal takovým, po jakém toužím žhoucí božskou nezištnou
láskou. Budeš na mne i na druhé bezděčně myslet víc než na sebe, budeš
přirozeně víc žít pro mne a pro druhé; budeš se v běžných záležitostech
rozhodovat pro mne a pro druhé místo abys dával přednost sobě: budeš žít
se mnou v božském společenství a v univerzálním společenství s druhými
- ztotožněný se mnou a současně i s nimi. Tak budeš moci působit jako pojítko
mezi Otcem v nebesích a mými bratry na zemi.
*
Než začneš o mně hlásat druhým, obrať se ke mně. Mluv se mnou co
nejprostěji, jako v rodině - s úsměvem. Hilarem datorem diligit Deus (Bůh
miluje veselého dárce.) Co o mně mohou říct ti, kteří o mně mluví, aniž
bych mluvil já skrze ně? Existuje o mně tolik falešných představ, dokonce
i mezi křesťany. Oč víc jich je mezi těmi, kteří si myslí, že v Boha
nevěří!
*
Hledím na tebe a vidím tě pravdivě, jasně a hluboce. Neprchej před mým
pohledem, hledej jej. Pomůže ti odhalit, co v tobě ještě svazuje, co je tvým
zájmem osobním. Bude ti pobídkou, abys ještě víc opomíjel sebe pro druhé.
*
Neměl by ses naprosto obejít beze mne - měl bych se k tobě dostat vždy,
kdykoli po tom zatoužím. Lidská povaha však už je taková: není-li stále
povzbuzována, polevuje v úsilí a rozptyluje se. Proto je nutné stýkat se
znovu a znovu, neustále. Dokud jsi zde na zemi, nedosáhls ještě ničeho a
musíš začínat stále znovu. S každým novým nadšením přichází ale nový
začátek a posílení lásky.
*
Někdy je zapotřebí zachraňovat tě před pády v osobních problémech. Jsem
v tobě a s tebou neustále v akci, vedu s tebou rozhovor i boj o tvůj život
pokaždé, když se na mne s něčím obrátíš. Nevěř, že od tebe žádám
něco velmi nesnadného. Chci tě vést spíš skrze neustálé a láskyplné
společenství se svou božskou přítomností v tobě než skrze hrdinské snášení
utrpení a protivenství.
Sdílej všechno se mnou. Vkládej mě do všeho, co děláš. Žádej mě častěji
o pomoc a radu. Znásobíš vnitřní radost, protože jsem živelným zdrojem
radosti. Škoda, že mě představují jako kohosi strohého, nelidského a
zasmušilého! Společenství v mé lásce překonává všechny strasti a proměňuje
je v pokojnou radost.
*
Snaž se dělat mi neustále radost: kéž se to stane základní orientací tvého
srdce a vůle. Jsem daleko citlivější vůči jemným maličkostem a
pozornostem, než se má za to.
*
Kdybys věděl, jak velice tě miluji, nikdy by ses mě nebál. Vrhal by ses mi
do náruče. Všechno bys opustil a svěřil se mé něžné lásce; nebyl bys
schopen na mne zapomínat, ani při nejnáročnějším zaneprázdnění; všechno
bys dělal jen se mnou a se zřetelem ke mně.
Důvěrnost se mnou neunavuje ani neobtěžuje. Pocítíš-li jakoukoli únavu,
je to tím, že jsi vypadl z mého rytmu a že nejsi ve shodě s mým tempem. A
také tím, že se snažíš jednat sólově: brzy bys byl u konce se silami i s
dechem. Zavolej na mne jemně s důvěrou; opět zachytíš vnitřní melodii a
budeš moci pokračovat.
*
Existují barvy (například při západu slunce), které žádný malíř
nedovede zachytit věrně. Stejně tak existují niterné radosti, které mohu dát
jen já. Mé lásky není nikdy nedostatek, má tisíc tváří a tisíce stále
nových nápadů.
Ach, kéž byste z nich těžili a měli prospěch nejprve pro sebe a poté i
pro odhalování mé lásky co nejvíce duším.
(z duchovních zápisků otce Gastona Courtoise, člena řádu
Synů Boží lásky, sebraných a redakčně zpracovaných Agnes Richommovou)