| Kdo je emeritní biskup |  |
| Zdeněk Pospíšil |
Ročník 35 - číslo 2 |
Emeritní (latinsky emeriti = bene meriti = zasloužilý) jsou zasloužilí, avšak církevní služby pro starší, trvalou nemoc nebo jinou nezaviněnou nezpůsobilost neschopní, a proto ve výslužbě se nacházející duchovní.
Církevní zákoník (Codex iuris canonici, zkratka CIC z 25. 1. 1983) praví v kánonu 401: "Diecézní biskup, který dovršil sedmdesát pět roků svého života, se žádá, aby se zřekl svého úřadu do rukou papeže, který po zvážení všech oklností učiní opatření.
Diecézní biskup, který pro nedostatečné zdraví nebo z jiného důvodu se stal neschopným k zastávání svého úřadu, se žádá, aby se zřekl úřadu."
Kánon 402 stanovuje: "Biskup, jehož zřeknutí se úřadu bylo přijato, dostává označení "emeritní" biskup své diecéze, a přeje-li si, může ponechat bydliště v této diecézi." Konference biskupů se musí postarat o dostatečné a náležité jeho vydržování. Totéž obdobně platí i pokud se týče farářů a jiných duchovních (kánon 538).
Jak emeritní biskup, tak i jiný duchovní může i nadále konat svátostné funkce (udělovat svátosti vyplývající z jeho svěcení), pokud tomu nebrání církevně právní ustanovení.