| Světlo v temnotě |  |
| James A. Feehanan |
Ročník 35 - číslo 2 |
Bylo biřmování a biskup vyzval jednoho z chlapců, aby mu řekl, kdo je to
svatý. Když klučina zaváhal, biskup ukázal na okno - na barevnou vitráž,
která představovala titulárního světce kostela. Oči mladíka s nadějí
sledovaly biskupův prst - a pak se v nich zablesklo porozumění. "Svatý,"
řekl, "je ten, kdo dovolí, aby skrze něho proudilo světlo."
Uveďme si několik příkladů, které nám mohou posloužit jako užitečný
materiál.
* * *
Terry Fox byl vysokoškolský student z Kanady. Bylo mu právě dvaadvacet let.
Rád sportoval, byl v univerzitním basketbalovém týmu. V roce 1977 se u něho
náhle projevila rakovina kostí a museli mu amputovat pravou nohu. Když byl v
nemocnici, někdo mu poslal novinový výstřižek o člověku s amputovanou
nohou, který běžel v New Yorku City Marathon.
Článek tak podnítil Terryho představivost, že se rozhodl v těch několika
málo letech života, které mu zbývaly, udělat něco užitečného. Rozhodl
se přeběhnout Kanadu napříč od Atlantického po Tichý oceán a sbírat peníze
na boj proti rakovině. Osmnáct měsíců strávil tím, že se učil se svou
protézou běhat, a pak, 12. dubna 1980 se vydal na cestu. V Newfoundlandu omyl
svou umělou nohu v Atlantiku a vyrazil, už teď s příslibem na víc než
milion dolarů v kapse.
Tragická rána dopadla, když byl na cestě sto čtrnáct dní a uběhl skoro pět
tisíc kilometrů. Rakovina se mu rozšířila do plic a musel svůj běh vzdát.
Stejně jako Stephen Roche se stal přes noc hrdinou. Během jeho pobytu v
nemocnici přišly šeky na dvacet čtyři miliony dolarů. Když zemřel, vyšla
na jeho počest známka a bylo mu propůjčeno nejvyšší státní vyznamenání,
Řád Kanady.
Ale zde jeho příběh nekončí. Donal Marrs, poštovní doručovatel z
Cincinnati, se rozhodl jeho běh dokončit. Stejně jako Terry, i on měl
rakovinu a neměl už dlouho žít. Začal na středozápadě a běžel do San
Franciska. Když smočil svou nohu v Tichém oceánu, lidé viděli, že se přes
oblohu rozklenula veliká duha.
Terry a Donal mohli proklínat temnotu, namísto toho se však rozhodli zapálit
svíčku - stejně * * *
Něco krásného pro Boha (Something Beautiful for God ) je název životopisné
knihy o matce Tereze z Kalkaty, kterou napsal Malcolm Muggeridge. Tahle něžná,
vrásčitá, zářící drobná žena je jistě jedním z nejzářivějších světel
v temnotě dneška.
Nedávno ji navštívil americký evangelizátor Billy Graham. Poslechněme si,
jak svůj zážitek popisuje:
"Když nás představili, sloužila právě umírajícímu a držela ho v náručí.
Počkal jsem, dokud mu nepomohla přijmout smrt. Když zemřel, potichu se
pomodlila, jemně ho uložila zpět na jeho lůžko a obrátila se, aby mě přivítala.
Ten den jsme spolu mluvili až do soumraku. Svou lámanou živou angličtinou se
mě zeptala, jestli chci slyšet něco o jejích zkušenostech s hladovými a umírajícími.
Své povolání mi vysvětlila velice prostě. Matka Tereza se dívá za fyzické
rysy každého muže, ženy i dítěte, a vidí, jak na ni skrze ně hledí
Kristova tvář. V každém hladovějícím dítěti, které nakrmí, vidí
Krista. Za každou nemocnou a vyděšenou ženou, o kterou pečuje, vidí
Krista. Každý opuštěný a umírající člověk, kterého objímá a kolébá
ve svém náručí, je Ježíš. Když komukoli slouží, slouží svému
Spasiteli a Pánu."
* * *
Pán říká: "Já jsem světlo světa!" A říká také: "Vy
jste světlo světa."
Jak nádherné by bylo, kdybychom dokázali žít své životy tak, aby Kristovo
světlo z nás zářilo do naší rodiny - a světlo rodiny do naší ulice, do
našeho okolí, do celého světa