| O svátku tří králů a betlémské hvězdě |  |
| Ludmila Kotrmanová |
Ročník 35 - číslo 1 |
Tři bibličtí mágové - mudrci byli pohané, hvězdopravci a pravděpodobně pocházeli z Arábie. Také se nazývali králové, protože na Východě "vyšší věda nosila žezlo a korunu". Znalost postavení hvězd v kteroukoli dobu a jejich pohyb byla kdysi pro všechny lidi na souši i na moři nejspolehlivějším kompasem. Podle hvězd určovali denní čas a roční doby. Když hvězdáři pozorovali oblohu, často si připomínali dávné proroctví proroka Balaáma, že vyjde hvězda z pokolení Jákobova a povstane král z Izraele.
Když se naplnil čas, objevil se na nebi zvláštní úkaz - nápadná, neobvykla hvězda. Mudrci v ní viděli znamení příchodu předpovězeného vykupitele. Zvědavost a především touha ověřit si onu domněnku a spatřit na vlastní oči novorozeného krále, je přivedla k rozhodnutí, že se vydají společně, ačkoli byl každý z jiné země, za touto jasně zářící hvězdou. Tito mužové (Kašpar, Melichar a Baltazar) byli povoláni prožít zjevení Páně (epifanii), které se stalo "motorem" na jejich namáhavé cestě. Opustili orientální pohodlí a tichý klid svých paláců a pustili se cestami téměř neznámými přes velkou poušť. Nešli sami, vydali se s celým konvojem na velbloudech a koních se zásobami potravin a vody. Hvězda je vedla. Před Jeruzalémem se však náhle ztratila.
S údivem hleděli Izraelité na neobvyklý průvod, který přicházel, jak se jim zdálo, z dalekých krajin. Cizinci byli štědří a nabízeli každému odměnu, aby jim poradil, kde najdou přislíbeného krále. Ale nikdo nevěděl. Jakmile se o tom doslechl Herodes, velice se znepokojil, cítil se ohrožený novým židovským králem, bál se o svůj trůn. Zavolal si proto zákoníky a učitele, aby se dozvěděl, co tomu říkají. Odpověděli mu veršem: "A ty Betléme, z tebe vyjde vévoda, který bude spravovat lid můj izraelský." Tehdy si Herodes umínil, že neznámé dítě co nejrychleji zahubí. Povolal si tajně mudrce a požádal je, aby mu sdělili, až se budou vracet, kde novorozeného krále našli, aby se mu mohl také poklonit.
Mudrci vyjeli na další cestu a hvězda jim zářila nad hlavami. Zastavili se až u cíle - betlémské chudé chýše. Tři mudrci hledali krále světa a nalezli v nuzném příbytku dítě, na pohled jako každé jiné a přece nepochybovali. Složili před ně královské dary: zlato jako hold jeho královské důstojnosti, kadidlo, jímž uctili jeho božský původ a vonnou myrhu, jako symbol člověčenství, bolesti a utrpení. V chudičké chýši hluboká adorace bohu s nádherou Východu!
Zpátky se tři králové vydali jinými cestami, protože je
anděl ve snu varoval, že se Herodes chystá dítě zahubit. Tenkrát
pochopili, proč jim nesvítila hvězda nad městem.
Anděl se ukázal i Josefovi a přikázal mu, aby se ženou a dítětem odešel
do Egypta, neboť Herodes ze strachu o svou moc ukládal chlapci o život.
Svatý Josef uposlechl a ještě téže noci odešla rodina ze země.
Tři králové nebyli oficiálně svatořečeni, ale úcta k nim je v církvi živá. Podle legendy nalezla jejich ostatky císařovna Helena, přivezla je do Konstantinopole a darovala je milánskému biskupovi. Když Barbarossa roku 1158 dobyl Milán, převezl ostatky Tří králů kolínský arcibiskup Reinald z Dasselu do Kolína nad Rýnem. 23. července byly uloženy do chrámového pokladu starého kostela sv. Petra Relikvie nebyly pouze cílem mnoha poutníků, ale byly považovány za státní symboly. Jeden z nejvýznamnějších zlatotepců tehdejší doby Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil skříňku z drahocenných materiálů.
Relikviář má podobu baziliky, neboť nad dvěma
schránkami je umístěna třetí. V horní části skříňky jsou pod
jednoduchými oblouky trůnící apoštolové s modely měst, jež odkazují na
biskupství, která založili. Přední štítová strana představuje Krista
jako soudce obklopeného anděly. Pod ním se Tři králové blíží k Matce boží.
Na protilehlé straně je Kristův křest jako odkaz na první zjevení Páně,
které se původně slavilo ve stejný den jako svátek Tří králů.
Od roku 1948 je drahocenný relikviář umístěn na mramorovém podstavci za
hlavním oltářem skvostného kolínského dómu.