| Sv. Severius (Severín) |  |
|
Ročník 35 - číslo 1 |
Severius
přišel v 1. polovině 5. století do Norika (dnešního Rakouska), které se
za velkého stěhování národů stalo útočištěm mnoha obyvatel z okolních
krajů. Odkud pocházel ani kdy se narodil není známo, ale díky jeho přízvuku,
chování a výřečnosti se dá usuzovat, že z Říma či blízkého okolí.
Veřejně vystoupil poprvé ve městě Asturi na hranicích Panonie (Maďarska) a Norika. Severius zde žil u kostelníka a jeho rodiny. Připomínal kněžím a lidu modlitby a půst, aby tím uchránili město před vpádem barbarů. Jelikož lidé jeho rad neuposlechli, uprchl do Komageny (města nedaleko Tullmu) a svým hostitelům poradil totéž. Komagena ovšem také nevydržela vzdorovat barbarům příliš dlouho a tak Severius odešel do Fabiany (Vídně), kde u městských hradeb založil klášter.
Když Severius zjistil, že Fabiánský klášter dobře prosperuje i za jeho nepřítomnosti, vydal se do Pasova. Tam založil nový, menší klášter. Podle dochovaných zpráv předpověděl městu, že brzo padne pod úporným nájezdem barbarů a že se Pasovští obyvatelé stanou jejich otroky. Ve chvíli, kdy Severius odjel zkontrolovat klášter ve Fabianě, napadl svevský král Kunimund Pasov, odvlekl obyvatelstvo a město srovnal se zemí.
Díky svým ctnostem a zázraků se těšil Severius velkému
vlivu na barbarské předáky. Mezi jeho ctitele patřili např. Falcitheus, král
Rugů, jeho syn Fletheus čili Fava nebo král alemanský Gibbod. Severius zemřel
ve svém klášteře ve Fabianě roku 482 a byl pochován tamtéž.
Rakušané a Tyrolané ho ctí jako svého apoštola a patrona.