| Umělecké novoročenky |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 1 |
Manžel se celý život zajímal o výtvarné umění.
Psal si s malíři a jinými výtvarníky. Na konci roku od nich vždy obdržel
velké množství malých obrázků s přáním do nového roku. Systematicky si
je zakládal do desek. Po jeho smrti jsem je dlouho schraňovala, avšak teď
bych je chtěla někomu věnovat. Můžete mi poradit, zda mají nějakou
hodnotu a na koho se mám obrátit?
Dagmar Š. Třebíč
Těžko bychom hledali rodinu, která by k vánočním svátkům nebo k novému roku nedostala alespoň jedno jediné přání štěstí, zdraví a božího požehnání. Tato tradice není tak stará. První tištěné pozdravy se začaly posílat teprve před sto lety. Do té doby si lidi přáli pouze osobně nebo v dopisech. Pouze světaznalý gentlemani po vzoru pařížské smetánky zasílali svým známým v malé obálce svoji navštívenku, na kterou připsali dvě písmena P. F.
Ta dvě písmena jsou zkratkou francouzského výrazu pour féliciter, který překládáme slovním spojením s přáním štěstí. Tištěná vánoční přání však záhy uchvátila i noblesní intelektuály. Na přelomu let 1889 a 1900 se u nás nebývale rozšířila novinka, novoroční přání. Magický letopočet přelomu století donutil snad všechny tiskaře vytisknout řadu více či méně zdařilých novoročních přání. Nástup dvacátého století však znamenal i příchod nových estetických norem. Tvořilo se ve stylu secese, impresionismu, symbolismu, kubismu…
Výtvarníci, básníci a velká část intelektuální elity začala odmítat nevkusná barvotisková přáníčka. Jejich uměleckému cítění byly velmi vzdáleny ty řady veselých kominíků, blahem chrochtajících prasátek, bicích hodin s ručičkami na dvanáctce, stříbrných podkov a zelených čtyřlístků. Jejich přání mělo mít vyšší kvalitu. Dnes nevíme přesně, kdo se jako první obrátil na některé z našich vynikajících grafiků, na Preissiga, Švabinského, Strettiho či T. F. Šimona, aby mu vytvořil malý grafický lístek na volné téma, pod který pak připsal po vzoru starých aristokratů ta dvě písmena P. F. a svůj podpis.
Ve třicátých letech 20. století již byly novoročenky neboli "péefka" běžným uměleckým žánrem, který dnes kunsthistorici zahrnují do oboru drobná grafika. Zkratka P.F. se už přímo zakomponovávala do obrazové části. Novoročenky si vytvářeli umělci sami pro sebe nebo si je objednávali uměnímilovní jedinci, kteří byli organizovaní ve spolku bibliofilů či sběratelů exlibris. Pro některé se stalo rozesílání novoročenek doslova vášní. Své grafické lístky zasílali často malířům a grafikům, které osobně neznali, avšak očekávali od nich také zaslání originální novoročenky.
V dobách totality se tvorba originálních grafických novoročenek ještě zvýšila. Pro mnohé umělce, kteří nedostávali státní zakázky, to byl často podstatný zdroj jejich celoročních příjmů. Dnes, v době internetu a e-mailu, se bohužel objevuje grafických novoročenek čím dál tím méně. Je to dáno i jejich vysokou cenou. Jedna novoročenka vytvořená technikou barevné akvatinty stojí 150 až 200 korun, přičemž si jich musíte objednat minimálně 100 kusů. A to jsou již velké peníze.
Naší čtenářce radím, aby se obrátila na spolehlivý
antikvariát, který obchoduje i s grafikou. Věřím, že od ní celou sbírku
vykoupí za průměrnou cenu kolem 15 korun za kus.
Vysoce ceněny jsou novoročenky Kamila Lhotáka.