| Vejděte do mých obrazů |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 35 - číslo 1 |
Foto: archiv
V. Sokola
Tak by se mohla jmenovat některá příští výstava obrazů pražského malíře
Valdemara Sokola. Vystudoval scénografii na výtvarném oddělení loutkářské
katedry DAMU u prof. R. Landra. Spolupracoval s architekty na realizaci sídliště
Ďáblice, Památníku Terezín, Kulturního domu v Mostě a v Teplicích a
svatební síně v Rakovníku. Vystavuje po celém světě, jeho práce vlastní
Národní galerie i desítky soukromých sběratelů v Čechách i v zahraničí.
Přitom získat jeho obraz není jednoduché…
X Vaše obrazy člověka přitáhnou vnitřním světlem…
Malujete však i velmi abstraktní obrazy a portréty (např. zpěvačky Jany
Koubkové)…
Ale to všechno je přece jedna poloha - svět, jak ho vidím! Ale vždycky musím
mít v obraze světlo - a doufám, že ho mám i v sobě.
X Vždycky jste byl malířem světla?
Kdepak, za mlada jsem byl surrealista inspirovaný Toyen, pak mě začal přitahovat
Šíma a v něm už to světlo je, v jeho posledních dílech nepřehlédnutelně.
X Jenže každou plochu musíte řešit racionálně…
Když da Vinci kreslil svoje návrhy vzducholodí, tak samozřejmě plochu řešil
racionálně - to je jedna možnost. Já potřebuji, aby v tom obraze byl
prostor a to musí být ve věcech konkrétních i abstraktních. I za portréty
je prostor - a kdo se na ty obrazy bude chvíli dívat, tak do nich může
vstoupit a doufám, že mu v nich bude dobře.
X Malovat horrory je asi jednodušší…
Není nic snadnějšího, než si tímto způsobem řešit problémy. Ale to já
nedělám - namalovat hrůzu ze života nebo lidí ve světě, který není moc
vlídný a není ani veselý, proč? To přece není upozorňování ani varování,
protože to vidí každý.
X Takže malujete pohlazení?
Možná pohlazení, možná aspirin, možná pozitivní energii… Někteří
citliví lidé ji z mých obrazů cítí.
X Mělo by umění člověku pomáhat jako třeba doktor nebo
sluneční den?
Asi ano, protože já vím, že to tak musí být. Není to kalkul. I barevnost
je instinktivní… Vymyslím si obraz a začnu ho dělat, ale on pak začne žít
vlastním životem, po svém a já ho respektuji.
X A když "to" nerespektujete?
Tak obraz namaluji podle svého a nedopadne to.
X Kolik obrazů jste poslouchal?
Těžko říct… Snažím se o to posledních třicet let. Tenkrát jsem začal
dělat deskové obrazy, těch mám zatím 256. Různě ve světě, a doma tak
padesát, šedesát.
X Jsou obrazy, kterých se nedokážete vzdát?
Ano, to jsou ty, které domaluji a zjistím, že je potřebují mít doma. Protože
mám pocit, že takové už nikdy neudělám - a ty jsou pro jistotu v majetku mé
ženy.
X Co nám teď nejvíc chybí a co malujete?
Lidské vztahy, toleranci. Možná že to je chudobou současného duchovního
světa. A já jsem velmi nafoukanej na to, že moje obrazy něco říkají i
velmi mladým lidem, dvacetiletým, osmnáctiletým.
X Jak jste
to poznal?
Například jsem měl před několika lety výstavu v Betlémské kapli a tam
chodila dívka - sedávala na dece před jedním obrazem a meditovala. To jsou
chvíle, kdy bych chtěl být bohatý, abych svoje obrazy mohl rozdávat.
X Jakou roli bude mít v budoucnosti umění, když nás už
teď pohlcují obrázky na obrazovce?
Teď budu mluvit jen za sebe: pro mě je mnohem důležitější jít do divadla
než civět na televizi. Poslouchám muziku a když maluju, tak přesně tu
vybranou k danému obrazu. Pomáhá mi uvolnit se a soustředit. V tichu bych dělat
nemohl. Hodně mám rád džez - od klasického před regtime, swing, dixiland…
skončil jsem u klasického rock´and´rollu. Big beat už ne, ani Beatles mě
nebavili.
Ke klasické muzice jsem se dostal až později, hodně si pouštím barokní
muziku - a namaloval jsem i velký obraz "Bachova Toccata a fuga d
moll".
X Jak vypadá namalovaná Bachova hudba?
Ten obraz je kulatý, jde z něj světlo, klaviatura v jedno místě přechází
do schodiště a to mizí v dálce, jsou tam naznačené varhanní píšťaly,
je tam vlnění a točení… to je Toccata a fuga d moll.
X A co naopak nemusíte slyšet?
Nedovedu si představit obraz, při kterém bych poslouchal dechovku nebo zpotvořený
folklór - to, co jsme pořád slýchávali z rádia padesátých let. Pozor,
nemluvím o souboru Chorea Bohemica!
X Doufáte, že si vaše obrázky budou lidi trhat z katalogů
a rámovat je?
To už se stává s pozvánkami na výstavy.
X Když člověk nevládne ani perem, ani štětcem, ani
notou… Co po něm zbyde?
Po každém člověku něco zbyde, protože když něco děláte se zaujetím,
tak na vás lidi vzpomínají.