| Televize v dětském pokoji |  |
| Václav Mertin |
Ročník 35 - číslo 1 |
Televizi nepokládám za nepřítele dětí, přestože vím, že mnohé u ní
tráví tolik času, že už nemají čas na nic jiného. Nemohou lítat venku,
číst knížky, hrát si s panenkami ani se učit anglická slovíčka.
Televizi je totiž jednoduché zapnout a vždy se najde nějaký program, na
který je možné se dívat.
Ovšem problém žádné činnosti nespočívá v tom, že by byla špatná sama o sobě. Pouze my s ní nevhodně pracujeme. Platí to i pro sledování televize. Špatné tedy je, když si s dítětem nepovídáme o shlédnutém programu, nesdílíme s ním emoce, které pořady vyvolávají, neptáme se, co mu program přinesl, nepřečteme si knížku, na kterou televize upozorní... Dítě se učí vnímat televizi jako kulisu, jako prostředek k přehlušení ticha, takže se pak doma tolik nebojí. Televize je vždy snadno po ruce, když se dítě nudí. Přijde ze školy, za dveřmi odhodí tašku, na cestě k chladničce pustí k televizi a s něčím dobrým k snědku a pití se posadí a sleduje program.
Většina rodičů se snaží přístup dítěte k televizi regulovat. V sobotu se smí dívat na jeden večerní program, ve všední den jenom na večerníček a pak jde spát. Tuto regulaci z moci úřední pokládám za rozumnou. Pro dítě školního věku pokládáme za velmi nevhodnou každou přemrštěnou jednostrannost. I kdyby to byla velmi chvályhodná činnost! Přirozená regulace nastává tím, že televize je umístěna v pokoji, kde tráví večery i rodiče.
Velký problém může nastat, když dítě dostane televizi do svého
pokoje. Velmi dobře tomu rozumím: který dospělý by chtěl napořád
poslouchat písničkové hity, které ho nebaví, nekonečné seriály, speciální
programy pro ...náctileté. Jenže tato příležitost zvyšuje víceméně
automaticky čas, který dítě tráví u televize. Televize je dítěti dostupná
víceméně bez překážek. Kdo by si nepustil televizi, když ji má bez námahy
a ani nemusí vstát z křesla. Až se tedy zase někdy budeme rozčilovat, jak
televize kazí děti, položme si otázku, jestli k tomu sami nepřispíváme.