| Kterak se státi šetrnou a umnou hospodyní |  |
|
Ročník 35 - číslo 1 |
Hojná nabídka všelijakých kuchařek rozličných národních kuchyní, racionální výživy, s recepty na pokrmy zeleninové, vaječné, ovocné, sladké, zvěřinové, připravené v pánvi wok, v mikrovlnné či horkovzdušné troubě… nás hospodyňky pěkně zmlsala. Jsme vybíravé, chceme, aby recepty byly co nejjednodušší, nejlevnější, šetrné k našemu žaludku, žlučníku, játrům, ledvinám, srdci… Už si v kuchařkách nečteme jako v povedené knížce, ale pátráme v nich po tom nejpříhodnějším receptu. Co kdybychom se zase zkusily do kuchařky začíst?
Jedna podobná - určená k požitkům kulinářským i literárním, právě vyšla. Karel Vilím Enders vydal v roce 1823 Kadeřavského překlad Pražské kuchařky aneb: Knihy příruční pro šetrné hospodyně, jednající o připravování 200 chutných polívek, 450 mastných pokrmů a paštik, 500 rybích, moučných a vaječných krmí, taktéž o připravování vařiva, pak všelijakého druhů rosolin (Créme´s), zmrzlin (Gelée´s) a cukrovinek.
S rozkoší budeme sledovat, jak vynalézaví a tvořiví byli naši předkové, šlo-li o přípravu chutných krmí. Nejenže se neodbývali, ale i jadrným či něžným jazykem o oblíbených polívkách, obalinách, dušeninách, sekaninách, paštičkách, jelítkách, pochroutkách a krokvetkách promluvit uměli. Kouzlo, které staré knihy o kuchtění mají, spočívá i v tom, že nepřinášejí jen kuchařské recepty. Zajímají se mnohem hlouběji o kulinářskou kulturu než dnešní kuchařky. Doslova podněcují naši představivost a obrazotvornost.
Jen málokterá stará kuchařka si totiž odpustila podrobný popis té čarodějnické sluje či alchymistické dílny, jíž se staročeské kuchyně podobaly. Jen považte toho důmyslného nádobí, nářadí a náčiní! A těch zásob v sudech, truhlicích, kameninových nádobách. Všechno bylo z poctivého materiálu: mosazi, mědi, cínu, stříbra, železa, dřeva... Kuthany, pánve, díže. Po stěnách rozvěšené copy cibule, česneku, na policích uložené plátěné sáčky, cukr v homolích.
Tahle kuchařka inspiruje. Nejen k vaření, ale i k touze
dozvědět se víc o našich předcích, o jejich každodenním životě. V době,
kdy byla Pražská kuchařka vydána, se probouzelo a formovalo české národní
vědomí. Podle téhle kuchařky nepochybně jídali Karel Hynek Mácha, Josef
Kajetán Tyl, František Miroslav Čelakovský, Božena Němcová… Nenutíme vás,
abyste podle ní jedli i dnes, ale příjemným způsobem zpestřuje znalosti o
našich předcích.
(ah)