| Dogma |  |
| Zdeněk Pospíšil |
Ročník 35 - číslo 1 |
Církevní otcové nazývali dogmaty určité, pevné zásady víry a mravů. Tak například sv. Ignác Mučedník napomíná křesťany v Magnesii, aby se utvrdili v dogmatech Páně a apoštolů. Ve 4. století se dogmaty rozuměly zejména pravdy víry. V širším slova smyslu bylo tedy dogma pravda zjevená Bohem a církví, buď jako pravda víry nebo jako mravní zásada hlásaná věřícím.
Dogma - z řečtiny - znamená nejen nějakou domněnku nebo mínění,ale i určité rozhodnutí, zásadu, autoritativní příkaz, nařízení či ustanovení ve vědě nebo státním oboru (výnos, zákon). V tomto významu se vyskytuje dogma i v Písmu svatém (srov. Lk 2,1: Sk 16,4: 17,7 a jiné).
Dogmatem se tedy rozumí taková pravda, kterou Bůh zjevil a církev ji jako takovou předkládá k věření a nazývá ji též (česky vyjádřeno) článkem víry.
I. vatikánský koncil (20. Ekumenický - všeobecný), který probíhal od 8. 12. 1869do 20. 10. 1870, učí výslovně: "Božskou a katolickou vírou je třeba věřit vše to, co je obsaženo v Božím slově napsaném nebo ústně zachovávaném (tradovaném) a co je od církve buď slavnostním prohlášením nebo řádným a všeobecným učitelským úřadem jako od Boha zjevené k věření předkládáno. Za zjevené je třeba pokládat nejen ty pravdy a události, u kterých se to stalo výslovně, např. "A Slovo se stalo tělem." ( Jan 1,14), ale i takové, že z toho vyplývají, tedy ve zjevené pravdě, že Syn boží se stal člověkem, je zahrnut další pravda: "Vtělený Syn boží má lidskou duši a tělo."
Za článek víry (dogma) nelze pokládat to, co bylo zjeveno soukromou cestou jednotlivcům (tzv. soukromá zjevení - v Lurdech, sv. Marketě Marii Alcpque a další). Pokud je církev potvrdila, dala tím jen souhlas, že je možné je uveřejnit pro náboženské vzdělání a duchovní užitek, a že v nich není nic proti víře.
V zásadě je celá katolická víra podstatně obsažena ve
vyznání víry ( apoštolské, niceno - konstantinopolské). Z nich vyplývají
základní pravdy víry:
1. Je jeden Bůh.
2. Bůh je nejvýš spravedlivý.
3. Bůh je ve třech osobách (Nejsvětější Ttrojice).
4. Boží syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí vykoupil a navždy
spasil.
5. Duše lidská je nesmrtelná.
6. Boží milost je ke spáse nevyhnutelně zapotřebí.
Pravdy víry co do podstaty nelze změnit, ale je možné, s ohledem na lepší pochopení, je srozumitelněji formulovat.