 |
Úvodník
Vlastimila Ježka Zasedání NATO |
|
Nemám rád lidi, kteří berou do rukou dlažební kostky a metají je po jiných lidech. Hamburgery mít nemusím, přesto by mne ani nenapadlo ničit zařízení provozoven rychlého občerstvení. Neumím si představit, že bych zabil králíka nebo slepici, natož jiného člověka. Z téhož důvodu neoblibuji zbraně, vojáky ani armády. Přesto, poučen téměř stoletou historií Česko - Slovenska, naše členství v Severoatlantické alianci (NATO) vítám. Jako záruku kolektivní bezpečnosti, o kterou usiloval Masaryk i Beneš, ale nikdy na ni opravdu nedosáhli.
Ačkoli tyto řádky vzhledem k výrobnímu harmonogramu píši uprostřed minulého týdne, je jasné, že pražské zasedání NATO bylo pro naši zemi významnou událostí. Šlo o historicky první jednání tohoto druhu v metropoli jednoho z někdejších satelitů Sovětského svazu. Václav Havel upevnil svou pozici nejznámějšího a respektovaného českého politika. "Obrázky" z Prahy díky bezpočtu zpravodajských štábů obletěly svět. Spolu se slovy obdivu předních světových politiků určitě podpoří příliv dalších turistů do země. Kolik z těch obrázků se týkalo rozbitých výloh a demonstrací proti NATO v této chvíli vědět nemohu.
Už začátkem týdne se ale nedala přehlédnout dlouho připravovaná a postupně zaváděná bezpečnostní opatření. Nejdříve nekonečné informace o počtu policistů v pražských ulicích a jejich výstroji i výzbroji, poté neprodyšné uzavírání dalších částí Prahy (po srpnových povodních i bez toho obtížně průjezdné), a do toho všeho nepříjemně houkající policejní auta doprovázející významné i nejvýznamnější politiky světa s doprovodem. Viděno očima člověka, který v natřískané tramvaji dvacet minut čeká, než se křižovatka uvolní, nic moc.
To všechno je ale jen okem viditelný povrch věci. To podstatné se skrývá uvnitř. V obsahu jednání, v jeho tématech. Jde přece o další významné rozšíření Severoatlantické aliance. Jde o další postup ve společné válce s teroristy. A jde také o to, do jaké míry budou v nejbližší budoucnosti Spojené státy a Evropa postupovat společně nebo odděleně. S kým a proti komu. A také o to, zda převáží názor, že síla je nejlepší nástroj k řešení každého problému. Z hlediska okamžitého efektu možná ano, dlouhodobě jen těžko.
Nemám rád řinkot skla ani rozbíjených věcí. Vždycky je mi líto práce těch, kteří je vyrobili. Myslím si však, že mnozí z demonstrujících přijeli vyjádřit názor na obsah pražského summitu a úlohu síly v řešení problémů, nikoli si zařádit v pražských ulicích.