 |
Úvodník
Vlastimila Ježka Kyselé hrozny |
|
Odmítnutí "Špidlova povodňového balíčku" Poslaneckou sněmovnou bylo milým překvapením uplynulého týdne. Úvahy, které nečekané hlasování poslanců vyvolaly, už zdaleka tak milé nebyly.
Jak se asi cítili političtí vězni 50. let i doby pozdější, když sociální demokracie (přinejmenším její levé a nikoli bezmocné křídlo) už docela nahlas uvažovala o kolaboraci s komunisty, kteří by výměnou za podporu menšinové vlády ČSSD a lidovců (!) chtěli jen docela málo: "významné posty ve státní správě"? Asi stejně, jako když se na ně Jakeš s Lenártem smáli z televizních obrazovek a státní žalobce koktal do mikrofonu, že obvinění z vlastizrádného jednání v roce 1968 nemá dobře nastudované.
Kdyby Unie svobody zaujala vůči daňové reformě, maskované jako snaha získat peníze na obnovu škod způsobených přírodní katastrofou, stejně zásadový postoj jako Hana Marvanová, mohla dokázat, že v levicové vládě nesedí její tři ministři nadarmo. Místo toho dokázala jen to, že někdejší unionistická (čtyřkoaliční) kritika opoziční smlouvy byla spíše kyselým hroznem nevládní strany, než zásadovým postojem vůči politickým kšeftům. Úsměvná ochota obětovat za chybějící hlas ve Sněmovně ministra Pavla Němce (jakkoli zjevně slabšího článku kabinetu) jen skutečné motivy Unie svobody sečetla a podtrhla. Pokud půjde Unie dále nakročeným směrem, v příštích volbách po ní voliči ani nevzdechnou.
To, co by v případě Unie svobody jako celku mohlo znamenat příklon k zásadovému plnění předvolebních slibů, ovšem v podání jediné Hany Marvanové působilo znovu jen jako revolta chytré horákyně. Před nedlouhým časem jí výhrady vůči společné vládě s ČSSD nezabránily aspirovat na funkci místopředsedkyně sněmovny ani v přetrpění ponižující opakované volby, kterou ji potrefené husy záměrně potrápily. Minulý týden pro změnu povýšila svůj subjektivní názor na absolutní pravdu, která otřásla Poslaneckou sněmovnou v samotných základech. Skutečně zásadový postoj je v takovém případě pouze rezignace, nikoli jen na post místopředsedkyně sněmovny. Pokud Marvanová navíc opravdu podepíše dohodu o hlasování, potvrdí svou image nespolehlivého rebela, který ale své jisté z ruky nepustí, protože dostala mandát od voličů.
A co je na celém politickém zemětřesení minulého týdne nejhorší? Výsledkem nebude spravedlivá, časově ohraničená povodňová daň, ale nový pokus o reformu, která nás všechny bude stát víc, než na kolik měla přijít ta původní. Pochybuji, že se sociální demokraté při jejím prosazování budou spoléhat jen na hlasy koaličních partnerů.