 |
Úvodník
Vlastimila Ježka Ztroskotanci a samozvanci |
|
Prvních signatářů byly necelé tři stovky. Předlistopadové Rudé právo jim říkalo hezky: ztroskotanci a samozvanci. Ačkoli represe už zdaleka nedosahovaly brutality let padesátých, ani vyhazování z práce, zavírání či psychický nátlak ("a vy se nebojíte o své děti?") nebyly příjemnými součástmi tehdejšího disidentského života. Co do počtu signatářů bylo více těch, kteří bez jakékoli znalosti textu prohlášení Charty 77 sepisovali a podepisovali prohlášení proti Chartě. Asi nejznámější je dodnes tzv. Anticharta - dokument tehdejších umělců podporujících socialistické zřízení, který koncem ledna 1977 na slavnostním shromáždění v Národním divadle v Praze podpořil kdekdo, většinou ze zbabělosti. Když Charta 77 ukončila oficiálně na setkání mluvčích v Praze v listopadu 1992 činnost, patřilo k jejím signatářům společenství necelých dvou tisícovek lidí, přičemž 25 z nich svůj podpis odvolalo.
Impulzem ke vzniku Charty bylo zveřejnění mezinárodních paktů O občanských a politických právech a Hospodářských, sociálních a kulturních právech. Oba pakty byly součástí mezinárodních tzv. helsinských dohod z roku 1975, které vstoupily v platnost v březnu 1976, ratifikované i československou delegací. Jenomže do skutečného života reálného socialismu se z obou paktů neprobojovalo vůbec nic. A na to se autoři občanské iniciativy Charta 77 zaměřili především. Ačkoli plánovanému zveřejnění Charty na Tři krále roku 1977 a jejímu předání vrcholným československým institucím policie zabránila, text se díky obrovské publicitě v západoevropských zemích a zejména rozhlasovým vysílačkám stejně rychle rozšířil i v zemi svého vzniku.
ZTROSKOTANCI A SAMOZVANCI
Prvními mluvčími Charty byli dnešní prezident Václav Havel, filozof Jan Patočka a někdejší ministr zahraničí Jiří Hájek, kteří také jako první zažili na vlastní kůži vzteklou reakci režimu: zatýkání, výslechy, domovní prohlídky, snahy vystěhovat nepohodlné "křiklouny" za hranice. Do listopadu 1989 vydali postupně se střídající mluvčí 572 závažných dokumentů, v nichž se chartisté otevřeně vyslovovali k různým politickým a společenským jevům, především k porušování lidských práv. Charta také zaštiťovala řadu dalších iniciativ: Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), Čs. helsinský výbor a další. V souvislosti s Chartou vznikaly i politicky orientované iniciativy jako Hnutí za občanskou svobodu (HOS), Obroda nebo podpisová akce Několik vět.
Letošní výročí vzniku Charty 77 připomněl jako první Václav Havel ve svém novoročním projevu. Čtvrtstoletí poté totiž jinými slovy zopakoval obavy z nesvobodné společnosti ovládané stranickými aparáty a vlivnými jednotlivci. Hovořil o nových normalizátorech, o úzkém bratrstvu, které soustřeďuje do svých rukou ekonomickou, politickou a mediální moc a které se nebude bát pohybovat na samé hraně kriminality. Za posledních deset let jsme se určitě změnili všichni, i Václav Havel. V obavách o svobodu a v odporu k arogantní moci však zůstal stejný. Také proto bychom jeho slova měli brát vážně, i když namísto někdejšího pětiletého věznění mu letošní projev vynesl "pouze" okázalý nezájem a ironii dnešních mocných.