| Šťastné a veselé mlsání |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 34 - číslo 52 - 53 |
Foto: archiv Nestle, Miroslav Martinovský
Co se vám jako první vybaví, když se řekne slovo VÁNOCE? Jen ti nejotrlejší řeknou, že kapr a bramborový salát. My ostatní (s něžnější duší) okamžitě uvidíme rozzářený smrček s pravými svíčkami, barevnými ozdobami a čokoládovými figurkami na zlatých nitkách.
V některých rodinách se na figurky nesmělo sáhnout až
do Tří králů, kdy se stromek odstrojoval a z voňavé ozdoby se na míse
stalo už "jen" čokoládové mlsání. Jinde se čokoláda nedožila
svatoštěpánské noci - tak vynalézavě ji dětské prstíky vyplétaly z pod
zelených větviček a barevné papírky házely z okna, aby se na jejich loupení
hned nepřišlo.
Napadlo vás někdy, proč a odkdy se čokoládové ozdoby a sladkosti vůbec
vyrábějí a jak se mění? Vždyť by to byl zázrak, kdyby se zrovna tak
atraktivního zboží netkla móda!
Stoletá tradice
U nás se tovární výroba cukrovinek a čokoládových výrobků rozběhla před
více než sto lety. V té době však byly od sebe přísně odděleny svátek
sv. Mikuláše a Vánoce. Na tržištích v ulicích staré Prahy se prodávaly
hlavně barvené mikulášské metly a děti dostávaly čerty a Mikuláše sice
barevné, ale z papíru. Ale jistě už v té době se každý cti dbalý cukrář
snažil upéct si vytvarovat z různých hmot nejen panáčky, ale i vánoční
hvězdy a další drobnosti, připomínající nadcházející období. Nejen že
tím přilákali zákazníky (a hlavně jejich děti), ale už počátkem
prosince se tím navodili atmosféru vymýšlení a kupování dárků (tehdy
jistě většinou za pár krejcarů a jen pro děti). Vždyť i můj oblíbený
dětský hrdina Kája Mařík dostával počátkem minulého století na Štědrý
den (už jako student pražské reálky) především základní oblečení (tři
páry punčoch, šest kapesníků) fíky, svatojánský chléb a dva pomeranče!
Vánoční čokoláda
Tu první u nás vyrobil v roce 1892 Adolf Glaser, kterému patřila "Velimská
továrna na čokoládu, kandyty a kávové náhražky". Věděl, že k vánocům
patří především půvabné barevné obrázky a tak svou "vánoční čokoládu"
balil do papíru s líbeznými secesními motivy. Vánoc, samozřejmě.
O málo později se na vánočním trhu objevila "jemná
vanilková čokoláda, speciálně vyrobená pro vánoční trh". V roce
1905 ji vyrobila "První česká akciová společnost továren na orientální
cukrovinky (dříve A. Maršner)". V dílnách na Královských Vinohradech
se čokoláda balila do pestrých obalů s obrázky andělů, kteří přinášejí
hodným dětem stromeček. Trošku to připomínalo svaté obrázky a pro děti
to byl opravdu nevšední dárek.
Vinohradská firma Mešnar sice už čokoládu vyráběla od roku 1897, ale
tenkrát převažovaly mlsky nečokoládové. V roce 1928 se továrna překřtila
na Orion a skutečně v té době zářila na obchodním nebi jako největší výrobce
sladkostí u nás.
Válka čokoládě nepřála
Pochopitelně, protože byla ochromena celá Evropa a vlastně celý svět -
obchodně zcela jistě. Takže už od roku 1914 se začala produkce čokoláda
omezovat a rok poté už od léta lidé věděli, že Vánoce budou mnohem
skromnější: přestaly se vyrábět čokoládové ryby, raci, doutníky, čokoládové
minivánočky, oříšky… Až v roce 1918 přestaly být vánoční stromečky
chudé, protože na trhu se objevily první cukrovinky - tentokrát z fíků a
vlašských a lískových ořechů.
Radost ze svobody - i Vánoc
Po válce se nejen naplno rozjela výroba ve starých továrnách, ale objevily
se i výrobci noví. A začala poptávka po pečlivých ženských rukou, které
by pečlivě zabalily a poskládaly do krabic tu barevnou vánoční krásu.
Nebyly to jen cukrovinky z čokolády, ale i z fondánu a dalších sladkých těst.
Stovkám žen tak začínaly Vánoce už v září a končily v prosinci. Například
zrovna Orionka zvýšila v letech 1923-1925 počet zaměstnanců skoro na dvojnásobek.
Fondán - cukrová hmota, která se barví na jemně pastelové odstíny, se formoval do tvarů kytiček, srdíček a ornamentů (arabesek), ale také třeba do tvarů jedlových šišek nebo čertíků Dalším oblíbeným materiálem se pro výrobce vánočních sladkostí stal marcipán, kokosové těsto, bílková pěna nebo ovocné pasty. Co tedy tenkrát bylo jiné? Cukroví se kupovalo na váhu a každý se doma mordoval s tím, aby je ovázal nití a přivázal na stromek - alespoň na pár hodin na Štědrý den. Teprve koncem 20. let začali výrobci myslet i na nás méně šikovné a cukroví už opatřili závěsy.
Každému něco
Jak se začala Evropa vzpamatovávat z válečných hrůz, rok od roku byly i
bohatší vánoce. Ve 20. letech se už neprodávaly jednotlivé kousky cukroví,
ale čokoládové i nečokoládové sladkosti v krabicích - pod názvem "Vánoční
směsi rodinné". Takže vlastně kolekce, které známe dosud. Samozřejmě,
že nejdražší byly ty, které obsahovaly pět pater figurek z čokolády mléčné,
krémové a hořké. Počet kousků se pohyboval v těch nejmenších krabicích
kolem 70, ty největší kolekce se chlubily až 260 nejrůznějšími tvary i
barvami fugurek.
Cokoli chcete
Orionka nabízela např. v červnu 1922 v objednávkovém katalogu pět druhů
kolekcí. Nesbíhají se vám sliny? Směs želé, sněhových a fondánových
cukrovinek… salonky obyčejné a ve staniolu…arabesky polomáčené i celomáčené.
Objednat jste si mohli do 30. září podle chuti a dokonce si určit, kdy a kam
mají být kolekce přivezeny.
V roce 1934 už bylo nabízených kolekcí 21 druhů a o rok později 35 (včetně
celozelené nebo zeleno-zlaté).
Víte, že už tenkrát se stalo módou mít ozdoby na stromečku
v jedné barvě? Nic nového a jestli si v Americe myslí, že Evropu budou učit
strojit stromečky, tak se o pár desetiletí zpozdili! Největším hitem sezóny
byla tenkrát stříbrná - a této barvy se chytla i konkurence Orionu,
olomoucká Zora, která nabízela stříbrnou, zlatou a růžovou kolekci.
Kolekce se stala dárkem
To nevymyslelo až ROH, ale už době mezi válkami rozdávaly kolekce dobročinné
spolky a organizace při vánočních oslavách ve školkám ale i v Sokole a
dalších organizacích. Také po 2. světové válce výroba kolekcí pokračovala
- ale ubývalo "obyčejného" cukroví a do kolekcí se skládaly především
čokoládové figurky.
Formy a lidské ruce
Otevřít kolekci a obdivovat složité tvary jednotlivých figurek - to je první
požitek, který nám kolekce nabízejí. Mnohým z nás jistě v dětství
vrtalo hlavou, jakže se do těch figurek dostane vzduch a jak se oblékají do
staniolu? Ručně?
Zpočátku ano…Nejdřív se horká hmota lila do formiček,
figurka se pak horkou čokoládovou hmotou "lepila" dohromady třeba z
pěti vychladlých dílů. To ještě byly figurky plné. Po opětném vychlazení
se figurky ručně čistily. Figurky s náplní se dělaly tak, že ztuhlá náplň
se obalovala čokoládovou hmotou nebo malovala barevnými polevami a kakaovým
máslem.
Jaké je však tajemství dutých figurek? Dvě formičky se na vnitřní stěně
vytřely čokoládovou hmotou, přimáčkly se k sobě a putovaly do chladírny.
Po ztuhnutí se forma otevřela a figurka vyklepla. Postupně se však do výroby
zaváděly rotační stroje, která nahradily ruční práci - a fantazii už
nestály v cestě žádné meze.
Čokoládová móda
Od 20. let se v produkci čokoládoven odrážel i společenský život - takže
jste si mohli koupit i figurku lyžaře, kominíka a šaška, ženicha s nevěstou,
kovboje, skauta, kapelu zvířátek, pero a tužku, pytel peněz i prsten a náramek,
kapesní hodinky, revolver, rádio a dýmku, auto i Sněhurku se všemi trpaslíky…
Léty se měnila také podoba sv. Mikuláše. Původně byl oblečen v plášti s kožešinou, měl brašnu s jablíčky a myrtu. Ve 20. letech dostal moderní kožich a o myrtu přišel. Ta nejstarší známá figurka Mikuláše byla vysoká 24 cm a vážila půl kila - vyráběly se však i menší. Mikuláš se objevoval po celé světě v nejrůznějších situacích: třeba s dětmi ve škopku, jako přísný hubený muž s vousem, baculatý stařík, ve staniolovém obalu pak v červeném plášti a s berlou. Dneska k Mikuláši patří i figurka anděla a čerta - tak, jak je ještě některé děti znají z okamžiku, kdy 5. prosince zazvoní "kdosi" u dveří a na chodbě se objeví tři postavy…
Kde brát nápady
Továrna Orion měla neuvěřitelné štěstí, protože vánočním výrobkům
a kolekcím zasvětil celý svůj život výtvarník Zdeněk Rykr. Ten dokonce v
letech 1925-1927 vytvořil i kolekci vánočních papírů, v roce 1935 tu nejpůvabnější
- s motivy Betléma. Vymyslel také vánoční kalendář s stromečkem a čtyřiadvaceti
zavěšenými předměty. Po jejich vyloupnutí vzniklo průhledné okénko,
které proti světlu svítilo.
Do výkladních skříní se vyráběly ručně velké figury, které dělaly reklamu výrobkům čokoládoven. Orionka se proslavila obří čtyřkilovou zlatou a stříbrnou rybou, mezi dětmi však zvítězil Mikuláš z patnácti kil čokolády.
Olomoucká Zora vyráběla figurky, které se ručně omalovávaly. Nebyly však určeny jen na Vánoce, ale v obchodech se objevovaly po celý rok: jablka, hřiby, pytel se zlatými dolary nebo láhev šampaňského. Takže v roce 1938 měla tato továrna v nabídce 167 různých figur a tvarů. Na Mikuláše nabízela Mikuláše s berlou, čerta a anděla v celkové váze 46 kg, na Vánoce zase Betlém (jednotlivé figury vážily od 7 do 12 kg): Marii, Josefa, Jezulátko, kravičky, oslíka, Kašpara, Melichara a Baltazara.
Takže - veselé mlsání
Pryč jsou doby, kdy jsme vybírali z několika desítek kolekcí - teď jsou
jich na trhu stovky (včetně vánočních čokolád a bonboniér z daleka široka).
Můžeme tedy vybírat podle to, co nejvíc osloví naše oči. Mlsky vyrobené
z kvalitní čokolády a krásné na pohled. A když vánoční stůl nabídne dětem
i dost ovoce (aby mohly chutě střídat), ani ten nejzarytější dietetik nemůže
nic namítat. Totiž, může... ale my odoláme, jako ostatně jako každý rok.
Jak často máme Vánoce?